³⁴ K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

³⁵ Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

³⁶ A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

³⁷ Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

³⁸ A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

³⁹ I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

⁴⁰ Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

⁴¹ A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

⁴² A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

⁴³ Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

⁴⁴ A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

⁴⁵ Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

⁴⁶ Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

⁴⁷ Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

⁴⁸ Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

¹ Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

² Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

³ A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

⁴ Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

⁵ Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

⁶ Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

⁷ A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

⁸ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

⁹ Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

¹⁰ Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

¹¹ Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

¹² Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

¹³ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

¹⁴ Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

¹⁵ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

¹⁶ Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

¹⁷ Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

¹⁸ Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

¹⁹ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

²⁰ Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

²¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

²² A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

²³ Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

²⁴ Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

²⁵ Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

²⁶ Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

²⁷ Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

²⁸ Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

²⁹ Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

³⁰ I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

³¹ Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

³² Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

³³ Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

³⁴ Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

³⁵ Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

³⁶ I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

³⁷ Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

³⁸ Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.