¹⁶¹ Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

¹⁶² Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

¹⁶³ Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

¹⁶⁴ Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

¹⁶⁵ Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

¹⁶⁶ Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

¹⁶⁷ Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

¹⁶⁸ Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

¹⁶⁹ Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

¹⁷⁰ Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

¹⁷¹ I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

¹⁷² Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

¹⁷³ Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

¹⁷⁴ Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

¹⁷⁵ Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

¹⁷⁶ Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

¹ Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

² Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

³ Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

⁴ Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

⁵ Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

⁶ Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

⁷ Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

¹ Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.

² Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.

³ Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.

⁴ Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.

⁵ Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.

⁶ Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.

⁷ Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.

⁸ Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

¹ Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

² A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

³ Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

⁴ Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

⁵ Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

⁶ Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

⁷ Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

⁸ Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

⁹ Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

¹ Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.

² Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.

³ Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.

⁴ Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

¹ Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,

² Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:

³ Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;

⁴ Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;

⁵ Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.

⁶ Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.

⁷ Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.

⁸ Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.