¹ Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.

² Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.

³ Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.

⁴ Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.

⁵ A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.

⁶ Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

¹ Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

² Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

³ Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

⁴ Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

⁵ Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

⁶ Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

⁷ Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

⁸ Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

⁹ Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

¹⁰ A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

¹¹ Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

¹² Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

¹ Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

² Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

³ Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

⁴ Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

⁵ Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

⁶ Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

⁷ Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

⁸ Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

¹ Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův.

² Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.

³ Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.

⁴ Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.

⁵ Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.

⁶ Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.

⁷ Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,

⁸ I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. [ (Psalms 4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. ]

¹ Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.

² Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

³ Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

⁴ Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

⁵ Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

⁶ Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

⁷ Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.