¹³ I řekl jemu jeden z zástupu: Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnou dědictví.

¹⁴ A on řekl jemu: Člověče, kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi?

¹⁵ I řekl k nim: Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží.

¹⁶ Pověděl jim také i podobenství, řka: Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo.

¹⁷ I přemyšloval sám v sobě, řka: Co učiním, že nemám, kde bych shromáždil úrody své?

¹⁸ I řekl: Toto učiním: Zbořím stodoly své a větších nadělám, a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá.

¹⁹ A dím duši své: Duše, máš mnoho statku složeného za mnohá léta, odpočívej, jez, pij, měj dobrou vůli.

²⁰ I řekl jemu Bůh: Ó blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a to, cožs připravil, čí bude?

²¹ Takť jest každý, kdož sobě shromažďuje, a není v Bohu bohatý.

²² Řekl pak učedlníkům svým: Protož pravím vám: Nebuďtež pečliví o život svůj, co byste jedli, ani o tělo, čím byste se odívali.

²³ Život větší jest nežli pokrm, a tělo větší nežli oděv.

²⁴ Patřte na havrany, žeť nesejí, ani žnou, a nemají špižírny, ani stodoly, a Bůh krmí je. I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo?

²⁵ A kdož pak z vás pečlivě o to mysle, můž přidati ku postavě své loket jeden?

²⁶ Poněvadž tedy nemůžete s to býti, což nejmenšího jest, proč o jiné věci se staráte?

²⁷ Patřte na kvítí polní, kterak rostou, nedělají, ani předou, a pravímť vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín, jako jedno z těchto.

²⁸ A poněvadž trávu, kteráž dnes na poli jest, a zítra do peci uvržena bývá, Bůh tak odívá, čím více vás, ó malé víry?

²⁹ I vy nestarejte se o to, co byste jedli, aneb co byste pili, aniž o to tak velmi pečujte.

³⁰ Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají. Víť pak Otec váš, že těch věcí potřebujete.

³¹ Ale raději hledejte království Božího, a tyto všecky věci budou vám přidány.

³² Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království.

³³ Prodávejte statky vaše, a dávejte almužnu. Dělejte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí, poklad, kterýž nehyne, v nebesích, kdežto zloděj dojíti nemůž, a kdež mol nekazí.

³⁴ Nebo kdež jest poklad váš, tuť bude i srdce vaše.

³⁵ Buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící.

³⁶ A vy podobni buďte lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil z svadby, aby hned, jakž by přišel a potloukl, otevřeli jemu.

³⁷ Blaze služebníkům těm, kteréž přijda Pán, nalezl by, a oni bdí. Amen pravím vám, že přepáše se, a káže jim sednouti za stůl, a chodě, bude jim sloužiti.

³⁸ A přišel-liť by v druhé bdění, a pakliť by v třetí bdění přišel, a tak je nalezl, blahoslavení jsou služebníci ti.

³⁹ Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.

⁴⁰ Protož i vy buďte hotovi, nebo v kterou hodinu nenadějete se, Syn člověka přijde.

⁴¹ I řekl jemu Petr: Pane, nám-li pravíš toto podobenství, čili všechněm?

⁴² I dí Pán: Aj kdo jest věrný šafář a opatrný, jehož by ustanovil pán nad čeledí svou, aby jim v čas dával vyměřený pokrm,

⁴³ Blahoslavený služebník ten, kteréhož, když by přišel pán jeho, nalezne, an tak činí.

⁴⁴ Vpravdě pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej.

⁴⁵ Pakli by řekl služebník ten v srdci svém: Prodlévá přijíti pán můj, i počal by bíti služebníky a služebnice, a jísti a píti i opíjeti se,

⁴⁶ Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, kteréž neví. I oddělíť jej, a díl jeho položí s nevěrnými.

⁴⁷ Služebník pak ten, kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se, a nečinil podle vůle jeho, bit bude velmi.

⁴⁸ Ale kterýž neznal, a hodné věci trestání činil, bit bude ne tak velmi. Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno; a komuť jsou mnoho poručili, víceť požádají od něho.

⁴⁹ Oheň přišel jsem pustiti na zemi, a co chci, jestliže již hoří?

⁵⁰ Ale křtem mám křtěn býti, a kterak jsem soužen, dokudž se nevykoná!

⁵¹ A což se domníváte, že bych přišel pokoj dáti na zemi? Nikoli, pravím vám, ale rozdělení.

⁵² Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domu rozděleno, tři proti dvěma, a dva proti třem.

⁵³ Bude rozdělen otec proti synu, a syn proti otci, mátě proti dceři, a dcera proti mateři, svegruše proti nevěstě své, a nevěsta proti svegruši své.

⁵⁴ Pravil také i k zástupům: Když vídáte oblak, an vzchodí od západu, hned pravíte: Příval jde, a tak bývá.

⁵⁵ A když od poledne vítr věje, říkáte: Bude horko, a býváť.

⁵⁶ Pokrytci, způsob nebe a země umíte souditi, a kterakž pak tohoto času nepoznáváte?

⁵⁷ Ano proč i sami od sebe nesoudíte, což spravedlivého jest?

⁵⁸ Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti, na cestě přičiň se o to, abys byl zproštěn od něho, aby snad netáhl tebe k soudci, a soudce dal by tebe biřici, a biřic vsadil by tě do žaláře.

⁵⁹ Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil.

¹ Byli pak tu přítomní času toho někteří, vypravujíce jemu o Galilejských, kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich.

² I odpověděv Ježíš, řekl jim: Co mníte, že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští, že takové věci trpěli?

³ Nikoli, pravímť vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁴ Anebo oněch osmnácte, na kteréžto upadla věže v Siloe, a zbila je, zdali se domníváte, že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě?

⁵ Nikoli, pravím vám. Ale nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.

⁶ Pověděl pak toto podobenství: Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své. I přišel, hledaje ovoce na něm, ale nenalezl.

⁷ I řekl k vinaři: Aj, po tři léta již přicházím, hledaje ovoce na tom fíku, a nenalézám. Vytniž jej! Proč i tu zemi darmo kazí?

⁸ On pak odpověděv, řekl jemu: Pane, ponechejž ho i tohoto léta, ažť jej okopám a ohnojím,

⁹ Zdali by nesl ovoce. Pakliť neponese, potom vytneš jej.

¹⁰ Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční.

¹¹ A aj, byla tu žena, kteráž měla ducha nemoci osmnácte let, a byla sklíčena, a nijakž se nemohla zprostiti.

¹² A uzřev ji Ježíš, zavolal jí k sobě, a řekl jí: Ženo, zproštěna jsi od nemoci své.

¹³ I vložil na ni ruce, a ihned zdvihla se, a velebila Boha.

¹⁴ Tedy kníže školní odpověděv, hněvaje se proto, že v den sváteční uzdravoval Ježíš, řekl k zástupu: Šest dní jest, v nichž náleží dělati; protož v těch dnech přicházejíce, buďte uzdravováni, a ne v den sobotní.

¹⁵ I odpověděv jemu Pán, řekl: Pokrytče, zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí, a nevodí napájeti?

¹⁶ Tato pak dcera Abrahamova, kterouž byl svázal satan již osmnácte let, což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční?

¹⁷ A když on to pověděl, zastyděli se všickni protivníci jeho, ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků, kteříž se dáli od něho.

¹⁸ I řekl Ježíš: Čemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám?

¹⁹ Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzav člověk, uvrhl do zahrady své. I rostlo, a učiněno jest v strom veliký, a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho.

²⁰ A opět řekl: K čemu připodobním království Boží?

²¹ Podobno jest kvasu, kterýžto vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až zkysalo všecko.

²² I chodil po městech a městečkách uče, bera se do Jeruzaléma.

²³ I řekl jemu jeden: Pane, tuším, že jest málo těch, kteříž spaseni býti mají? On pak řekl k nim:

²⁴ Snažujte se vcházeti těsnou branou; neboť (pravím vám) mnozí hledati budou vjíti, a nebudou moci,

²⁵ Totiž když vejde hospodář, a zavře dveře, a počnete vně státi a tlouci na dveře, řkouce: Pane, Pane, otevři nám, a on odpovídaje, díť vám: Neznám vás, odkud jste:

²⁶ Tedy počnete říci: Jídali jsme a píjeli před tebou, a na ulicech našich jsi učil.

²⁷ I dí: Pravím vám, žeť vás neznám, odkud jste. Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti.

²⁸ Tamť bude pláč a škřipení zubů, když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím, sami pak sebe vyhnané ven.

²⁹ I přijdouť mnozí od východu, a od západu, a od půlnoci, i od poledne, a budou stoliti v království Božím.

³⁰ A aj, jsouť poslední, kteříž budou první, a jsou první, kteříž budou poslední.

³¹ A v ten den přistoupili někteří z farizeů, řkouce jemu: Vyjdi, a odejdi odsud, nebo Herodes chce tě zamordovati.

³² I řekl jim: Jdouce, povězte lišce té: Aj, vymítám ďábly, a uzdravuji dnes a zítra, a třetího dne dokonám.

³³ Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma.

³⁴ Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteříž k tobě bývají posláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé, jako slepice kuřátka svá pod křídla? A nechtěli jste.

³⁵ Aj, opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý. Ale jistě pravím vám, že nikoli mne neuzříte, ažť přijde čas, když díte: Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

¹ I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

² A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

³ I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

⁴ A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

⁵ A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

⁶ I nemohli jemu na to odpovědíti.

⁷ Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:

⁸ Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

⁹ A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

¹⁰ Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

¹¹ Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.