¹² Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

¹³ Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

¹⁴ Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

¹⁵ Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

¹⁶ Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

¹⁷ Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

¹⁸ Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

¹⁹ Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

²⁰ Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

²¹ Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

²² Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

²³ Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

²⁴ Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

²⁵ Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

²⁶ Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

²⁷ Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

²⁸ Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

²⁹ Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

³⁰ Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

³¹ Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

³² A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

³³ Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

³⁴ Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

³⁵ Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

³⁶ Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

¹ Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

² Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

³ A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

⁴ Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

⁵ Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

⁶ Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

⁷ Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

⁸ Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

⁹ Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

¹⁰ Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

¹¹ Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

¹² Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

¹³ Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

¹⁴ A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

¹⁵ Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

¹⁶ Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

¹⁷ Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

¹⁸ Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

¹ Syn moudrý obveseluje otce, ale Syn bláznivý zámutkem jest matce své.

² Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

³ Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

⁴ K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

⁵ Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

⁶ Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

⁷ Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

⁸ Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

⁹ Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

¹⁰ Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

¹¹ Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

¹² Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

¹³ Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

¹⁴ Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

¹⁵ Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

¹⁶ Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

¹⁷ Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

¹⁸ Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

¹⁹ Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

²⁰ Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

²¹ Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

²² Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

²³ Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.

²⁴ Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.

²⁵ Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

²⁶ Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.

²⁷ Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.

²⁸ Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

²⁹ Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

³⁰ Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.

³¹ Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

³² Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

¹ Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.

² Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.

³ Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.

⁴ Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.

⁵ Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

⁶ Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.

⁷ Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.

⁸ Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.

⁹ Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.

¹⁰ Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.

¹¹ Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.