Zkoumání významu Jana 21

Kapitola dvacet jedna

"Následuj mě"

1.Po těchto událostech se Ježíš znovu zjevil učedníkům u Tiberiadského jezera; a tak se [jim] zjevil:

2. Byli tam spolu Šimon Petr, Tomáš zvaný Didymus, Natanael z Kány Galilejské, [synové] Zebedeovi a dva další z jeho učedníků.

3. Šimon Petr jim řekl: "Jdu na ryby. Oni mu řekli: 'I my jdeme s tebou.Vyšli a hned vstoupili na loď, ale v té noci nic neulovili.

4. Když však už nastalo ráno, stál Ježíš na břehu; učedníci však nevěděli, že je to Ježíš.

5. Ježíš jim řekl: "Dítka, máte něco k jídlu? Odpověděli mu: Ne.

6. Řekl jim: Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete. Hodili tedy a potom už neměli sílu ji vytáhnout pro množství ryb.

7. Tehdy ten učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán.

V předchozí kapitole se Ježíš učedníkům po vzkříšení zjevil dvakrát. Při prvním zjevení Ježíš pozdravil své učedníky slovy: "Pokoj vám!" V druhém zjevení Ježíš řekl: "Pokoj vám!" A v třetím zjevení řekl: "Pokoj vám!". Poté je pověřil, aby šli v jeho jménu, a řekl jim: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Všichni učedníci byli posláni k němu. Aby učedníky vybavil pro práci, která je čeká, Ježíš na ně dechl a řekl: "Přijměte Ducha svatého. Jestliže někomu odpustíte hříchy, jsou mu odpuštěny. Jestliže někomu hříchy zadržíte, budou mu zadrženy" (viz. Jan 20:19-23).

O osm dní později, při druhém zjevení, Ježíš znovu navštívil své učedníky a zopakoval pozdrav: "Pokoj vám." Tentokrát však Ježíš promluvil přímo k Tomášovi, který o vzkříšení pochyboval. "Nebuď nevěřící," řekl Ježíš Tomášovi, "ale věřící." Ježíš pak Tomášovi ukázal rány na rukou a na boku. Protože Tomášovy duchovní oči byly nyní otevřené, zvolal: "Můj Pán a můj Bůh!". (Jan 20:28).

Na začátku této závěrečné kapitoly se píše, že Ježíš "se učedníkům znovu ukázal" (Jan 21:1). Při tomto třetím zjevení po vzkříšení se Ježíš ukáže Petrovi, Tomášovi, Natanaelovi, Jakubovi, Janovi a dalším dvěma učedníkům. Těchto sedm učedníků již není v Jeruzalémě. Nyní jsou shromážděni u Tiberiadského jezera, což je jiný název pro Galilejské jezero. Když jim Petr řekne: "Jdu na ryby," rozhodnou se ostatní učedníci, že se k němu připojí. Jak je psáno: "Vyšli a hned nasedli do člunu a té noci nic neulovili" (Jan 21:3).

Učedníci se lopotili celou noc, ale nic neulovili. To představuje naši marnou snahu rozpoznat pravdu mimo Pánovo učení a marnost víry, že můžeme sami od sebe vytvořit lásku. Dokud budeme pracovat ze sebe, mimo pravdu a lásku Boží, bude naše úsilí marné. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Nebude-li Hospodin stavět dům, marně se dělníci namáhají. Nebude-li Hospodin střežit město, marně bdí strážný. Marně vstáváte časně a zůstáváte vzhůru dlouho do noci, namáháte se, abyste měli co jíst" (Žalmy 127:1). Jak řekl Ježíš ve své řeči na rozloučenou: "Beze mne nemůžete dělat nic" (Jan 15:5).

Tyto noční stavy, kdy se marně namáháme a nic nechytáme, představují období, kdy si neuvědomujeme, že Bůh je s námi a je připraven nám poskytnout pomoc. Jak je psáno: "Když už nastalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to Ježíš" (Jan 21:4).

Je pozoruhodné, že učedníci Ježíše nepoznávají, přestože se jim po vzkříšení zjevuje již potřetí. Dokonce i když na ně Ježíš volá: "Děti, máte co jíst?", stále ho nepoznávají. Prostě řeknou: "Ne," jako by mluvili s cizím člověkem. Ježíš pak říká: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a něco najdete." Ježíš se tedy ptá: "Co je to za potravu?" "Co je to za potravu?" ptají se. Když udělají, co Ježíš říká, jejich sítě se naplní. Jak je napsáno: "A tak hodili, ale už ji nemohli vytáhnout pro množství ryb" (viz. Jan 21:5-6).

Význam "pravé strany"

Učedníci si možná mysleli, že mají vše, co potřebují. Koneckonců měli své lodě, sítě a moře plné ryb. Byli to také zkušení rybáři. A přesto bylo jejich úsilí marné. Podobně i my můžeme čelit situacím, kdy si myslíme, že máme vše, co potřebujeme. A přesto nám něco chybí.

Dokud budeme myslet a jednat z levé strany lodi, budeme se spoléhat na své vlastní znalosti, zkušenosti a sílu vůle, kromě Božího vedení a vůle. Možná se nám daří docela dobře v naší profesi i v osobním životě. Přijde však čas, kdy se budeme namáhat marně. Přetrvává tvrdohlavý postoj, ztrácíme trpělivost nebo zůstávají nevyřešené potíže ve vztazích.

To je čas, kdy je třeba reagovat na Pánovu výzvu: "Hoďte své sítě na správnou stranu." To je čas, kdy je třeba reagovat na Pánovu výzvu. Tato nová orientace představuje změnu ve způsobu, jakým vnímáme a žijeme svůj život. Začíná ochotou přijmout Boží pomoc. Tím se posuneme od přirozeného rozměru života k duchovnímu rozměru života. Místo abychom se spoléhali především na sebe a na svět, spoléháme se nyní především na Pána a jeho slovo. To zahrnuje i odložení vlastní vůle stranou, abychom se mohli svobodně obrátit k Pánu a plnit jeho vůli. ¹

Když nadále odkládáme vlastní vůli, svobodně se obracíme k Pánu v jeho Slově a zachováváme jeho přikázání, otevírá se nám nitro mysli, takže vidíme četné aplikace Pánovy pravdy. Tyto hlubší poznatky o tom, jak duchovní pravdu aplikovat v našem životě, jsou nám dány úměrně naší lásce k Pánu i k bližnímu. Kdykoli tedy lovíme ze správné strany lodi - to znamená z Pánovy dobroty a pravdy -, naše srdce se obměkčí a naše mysl se otevře, aby viděla věci, které jsme předtím neviděli. Díky tomu vždy dojde k zázračnému úlovku ryb. ²

Jan si uvědomuje, že se právě stal velký zázrak, obrací se k Petrovi a říká: "To je Pán!" (Jan 21:7). Janovo náhlé poznání, že toto je Pánovo dílo, představuje způsob, jakým láska k Pánu může otevřít nitro lidské mysli. Najednou vidíme, že Pán byl v každém okamžiku přítomen v našem životě a jemně nám připomínal, abychom hodili síť na správnou stranu - to znamená, abychom ve všem, co děláme, vycházeli z jeho lásky a moudrosti.

Kdykoli tak činíme a dovolíme Pánu, aby nás vedl a řídil, může dojít k podivuhodným proměnám v našem vnitřním životě i ve vztazích s druhými lidmi. V takových chvílích můžeme spolu se žalmistou říci: "To je Hospodinovo dílo. V našich očích je to podivuhodné" (Žalmy 118:23). ³

Praktická aplikace

Žijeme ve dvou světech - fyzickém a duchovním. Pokud se budeme spoléhat pouze na fyzický svět a na světské znalosti, nakonec se ocitneme na místě, kde se namáháme zbytečně. Je to proto, že fyzický svět a informace, které poskytuje, nemohou uspokojit hlubší touhy našeho ducha. Navzdory našim světským úspěchům a nabytým znalostem budeme stále cítit, že nám něco chybí. Po dlouhé noci marné dřiny možná uslyšíme vzdálené volání Pána, abychom své sítě nahodili na správnou stranu lodi. Je to výzva, abychom přestali fungovat především na základě vlastní vůle a vlastního chápání a byli ochotni se obrátit k Pánu o pomoc. Je to posun od přirozeného rozměru k rozměru duchovnímu. Jako praktickou aplikaci si tedy uvědomte ty okamžiky, kdy lovíte z levé strany lodi. Tehdy je čas zastavit se, zhluboka se nadechnout a "přepnout na jinou stranu". Může to být tak jednoduché, jako odříkat krátkou modlitbu, připomenout si Písmo nebo si jen vzpomenout, že Pán je s vámi. Když to uděláte, dojde k určitým změnám ve vašem vnitřním rozpoložení. Všímejte si těchto zázračných změn ve své náladě, ve svém postoji, v tónu svého hlasu a ve svém jednání. Stejně jako Jan buďte připraveni říci: "To je Pán." ⁴

"Pojďte a posnídejte"

7.[pokračování] Když Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přepásal si plášť, protože byl nahý, a vrhl se do moře.

8. Ostatní učedníci však připluli na lodi, neboť nebyli daleko od pevniny, ale asi dvě stě loktů, a táhli síť s rybami.

9.Jakmile pak vystoupili na pevninu, spatřili přiložený oheň z uhlí a na něm položené malé ryby a chléb.

10. Ježíš jim řekl: "Přineste z těch malých ryb, které jste teď ulovili.

11. Šimon Petr vystoupil a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, sto padesát tři, a přestože jich bylo tolik, síť se neprotrhla.

12. Ježíš jim řekl: "Pojďte [a] povečeřte!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděl, že je to Pán.

13. Ježíš tedy přišel, vzal chléb a dal jim ho, stejně tak i tu malou rybu.

14. To [bylo] již potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům, protože vstal z mrtvých.

Na konci předchozí epizody Jan poznal, že takový zázračný úlovek ryb mohl způsobit pouze Ježíš. Proto Jan zvolal: "To je Pán" (Jan 21:7). Pro Petra je to vzrušující zpráva. Jeho okamžitá reakce je popsána takto: "Petr si přepásal svrchní oděv, protože si ho svlékl, a vrhl se do moře" ("Petr si přepásal svrchní oděv, protože si ho svlékl, a vrhl se do moře").Jan 21:7). V doslovném významu si Petr jednoduše zapíná svrchní oděv, který mu slouží k tomu, aby ho svázal a udržel na místě.

Na hlubší úrovni je "přepásání" oděvu obrazem pečlivého uspořádání pravdy v sobě samém v přípravě na přijetí toho, co přichází od Pána. Když se tedy Petr nejprve přepásá a pak se vrhá do moře dychtivě vstříc Ježíši, představuje to dobře uspořádanou víru, která byla připravena setkat se s Pánem a plnit jeho vůli. Jak je psáno v Hebrejských písmech: "Tomu, kdo správně uspořádá svou cestu, ukážu Boží spásu" (Žalmy 50:23). ⁵

Když se učedníci dostanou na břeh, zjistí, že Ježíš už pro ně připravil snídani. Jak je psáno: "Jakmile vystoupili na břeh, uviděli tam oheň z uhlí a na něm položené ryby a chléb" (Jan 21:9). Když dorazí, Ježíš jim řekne: "Přineste trochu ryb, které jste právě ulovili" (Jan 21:10). V reakci na to Petr vytáhne na břeh síť plnou "sto padesáti tří velkých ryb" (Jan 21:11). Tento velký úlovek ryb symbolizuje rozmnožení naší víry a rozšíření naší lásky, když vše děláme s láskou k Pánu v srdci a s láskou k bližnímu v mysli. ⁶

Ježíš jim pak říká: "Pojďte a posnídejte" (Jan 21:12). Je třeba poznamenat, že Ježíš již připravil snídani. Ryby a chléb se již opékají na žhavém uhlí. Ježíš, který je zdrojem veškeré pravdy a dobroty, má všechnu pravdu a všechnu dobrotu, kterou kdy budou potřebovat. Má chléb, který ještě neupekli, a ryby, které ještě neulovili. Chléb znamená hlubší lásku a ryba znamená novou pravdu. Přesto však musí splnit svůj díl. Proto Ježíš přijímá to, co mu přinášejí, a přikládá to na oheň. ⁷

Přinášení ryb na Pánův oheň představuje způsob, jakým mu pokorně přinášíme svou vděčnost za vše, co jsme obdrželi při svém úsilí plnit jeho vůli. Kdykoli tak učiníme, On naší oběti požehná, naplní ji ohněm své lásky a vrátí nám ji rozmnoženou. V přítomnosti tohoto posvátného ohně jsme naplněni uctivou bázní. Stejně jako učedníci, kteří před mnoha lety stáli před tímto ohněm v uctivém tichu, si uvědomujeme, že Bůh je přítomen. Jak je psáno: "Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: 'Kdo jsi?' - věděl, že je to Pán" (Jan 21:12). Zatímco jsou v tomto stavu úcty, přichází k nim Ježíš a nabízí jim teplý chléb a pečenou rybu (viz. Jan 21:13).

"Feed My Lambs"

15. Když pak povečeřeli, řekl Ježíš Šimonu Petrovi: "Šimone, [synu] Jonášův, miluješ mě víc než tyto? On mu odpověděl: Ano, Pane, ty víš, že tě miluji. Říká mu: Pas mé beránky.

Když Ježíš zve své učedníky, aby "přišli a posnídali", představuje to způsob, jakým Pán zve každého z nás, abychom od něj přijímali duchovní potravu. Duchovní pokrm však není určen jen pro nás samotné; je určen také ke sdílení. Proto se Ježíš hned po snídani obrací na Petra s důležitými pokyny, jak se o tuto duchovní stravu dělit s ostatními. ⁸

Když Ježíš začíná své pokyny, oslovuje Petra "Šimone, synu Jonášův" (Jan 21:15). Předtím se v tomto evangeliu jméno "Šimon, syn Jonášův" vyskytovalo pouze v první kapitole, když Ježíš začal shromažďovat své učedníky a vyzýval je, aby ho následovali. Tehdy, při prvním setkání s Petrem, mu Ježíš řekl: "Ty jsi Šimon, syn Jonášův" (Jan 1:42). V této závěrečné epizodě Ježíš znovu oslovuje Petra "Šimone, synu Jonášův".

Použitím Petrova rodného jména Ježíš hovoří o zvláštní vlastnosti každého, kdo je povolán poučovat druhé. Každé poučování, a zvláště poučování ve jménu Páně, musí být konáno z lásky k Pánu. Právě to naznačuje složené jméno Šimon, které znamená "slyšet", a Jonáš, což znamená "holubice", symbol lásky, dobročinnosti a dobré vůle. Dohromady tato dvě symbolická jména znamenají naslouchání a konání Pánova slova z lásky. Teprve když dosáhneme tohoto stavu duchovního rozvoje, jsme způsobilí učit druhé o Pánu. Stručně řečeno, o Pánu můžeme učit pouze z lásky k Pánu - lásky, která roste a rozvíjí se do té míry, do jaké se snažíme dodržovat jeho přikázání. ⁹

Poté, co se Ježíš dotkne této rané vzpomínky a osloví Petra jeho rodným jménem, řekne mu: "Miluješ mě víc než tyto?". V kontextu doslovného vyprávění Ježíš žádá Petra, aby hledal něco vyššího než věci světa a smyslové požitky. Jinými slovy, Ježíš se Petra ptá, zda ho miluje více než rybaření, více než pojídání teplého chleba a více než pojídání pečených ryb. Ježíš v podstatě říká: "Petře, miluješ mě víc než tyto přirozené požitky? Miluješ mě víc než tyto věci?"

Na individuální úrovni klade Ježíš každému z nás podobnou otázku. Říká: "Miluješ mě víc než tyto věci?". "Věnujete více pozornosti svému přirozenému životu než svému duchovnímu životu?" "Ne. "Jsi tak zaneprázdněn uspokojováním svých přirozených potřeb, že ti zbývá jen málo času na pěstování svého ducha nebo na pomoc druhým?" "Ne. "Jsi tak zahleděn do svých vlastních starostí, že zapomínáš, abych skrze tebe působil?" "Miluješ věci tohoto světa víc než Mne?" Jinými slovy, Pán nás žádá, abychom Ho milovali více než "tyto věci". Žádá nás, abychom slyšeli Jeho hlas a následovali Ho. ¹⁰

Když se Ježíš ptá Petra: "Šimone, synu Jonášův, miluješ mě víc než tito?" Petr odpovídá: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš pak říká: "Pas mé ovečky" (Jan 21:15). V Písmu svatém se beránky a ovcemi označují ti, kdo slyší hlas Pána a následují ho. Jak Ježíš řekl dříve v tomto evangeliu: "Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a ony mě následují" (Jan 10:27).” Podobně Pán volá každého z nás jménem, dotýká se našich stavů nevinnosti a probouzí naše citlivé vzpomínky. Tyto stavy nevinnosti v nás Pán uchovává a zůstávají s námi. Pán skrze tyto stavy působí při našem znovuzrození a umožňuje nám přechod od pouhého přirozeného života k životu duchovnímu. ¹¹

Když nás Pán volá jménem, připomíná nám chvíle, kdy nás provedl těžkostmi a požehnal nám novými stavy důvěry a vděčnosti. Když jsme v těchto stavech vděčnosti a vzpomínáme na to, co pro nás Pán udělal, zejména díky laskavosti druhých, cítíme se Pánu blízcí a toužíme plnit jeho vůli. Tehdy nám Pán dává pověření pást jeho ovečky. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Pečuje o své stádo jako pastýř: shromažďuje beránky do náruče a nosí je blízko svého srdce; jemně vede ty, kteří mají mladé" (Izajáš 40:11). ¹²

Praktická aplikace

Beránčí stav v nás je jakákoli počáteční ochota obrátit se k Pánu a plnit jeho vůli. Tato touha je stavem nevinnosti, který je třeba živit. Jako praktickou aplikaci si tedy připomeňte chvíle, kdy jste byli naplněni uctivou bázní. Možná to byla doba, kdy se vašeho ducha dotkl pocit svatosti. Mohla to být také doba, kdy k vám Pánova dobrota a pravda přišla prostřednictvím druhých. Možná to bylo povzbudivé slovo od příbuzného, přítele nebo učitele. Možná to byla pomocná ruka podaná v nouzi. Možná to byl pocit lásky k někomu, kdo se o vás staral. Dovolte svým něžným vzpomínkám, aby vás naplnily pocitem lásky k Pánu a touhou oslovit druhé. Živte a vyživujte tyto něžné stavy v sobě - tyto nevinné touhy dělat to, čemu Pán učí. Pak jednejte podle svých dobrých úmyslů a z Pánovy lásky ve vás natahujte ruku, abyste pomáhali druhým a poučovali je. Jak říká Ježíš: "Paste mé ovečky." ¹³

"Pečuj o mé ovce"

16. Říká mu podruhé: "Šimone, [synu] Jonášův, miluješ mě?" On mu odpovídá: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji. Říká mu: "Pas mé ovce!" 17. "Paste ovce!

Na začátku tohoto evangelia Ježíš vysvětlil, jak mu učedníci mohou prokázat svou lásku. Řekl: "Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání" (Jan 14:15). A nyní k tomu Ježíš dodává: "Milujete mě?... Paste mé beránky." Ježíš strávil tři roky duchovním krmením svých učedníků. Nejenže jim otevřel chápání přikázání, ale dal jim také nové přikázání, aby se navzájem milovali, jako je miloval on (viz. Jan 13:34). Nyní nastal čas, aby učedníci nakrmili ostatní, jako byli nakrmeni oni. Tímto způsobem budou i nadále prokazovat svou lásku k Pánu.

Ježíš se nyní Petra ptá podruhé: "Šimone, synu Jonášův, miluješ mě?" Petr se ptá: "Cožpak mě miluješ?" Když Petr odpoví: "Ano, Pane, ty víš, že Tě miluji," Ježíš řekne: "Starej se o mé ovce." (Jan 21:16). Řecké slovo, které je zde použito pro "pečovat", je poimaine [Ποίμαινε]. Někdy se překládá jako "pást", ale toto slovo zahrnuje mnohem více než jen krmení. Zahrnuje také ochranu a vedení. Zahrnuje vše, co pastýři dělají pro své ovce. V tomto druhém kroku tedy Ježíš neříká jen "pas mé ovečky". Říká: "Starejte se o mé ovce."

To odpovídá něčemu, co se odehrává v každém z nás. Jak duchovně rosteme, negativní myšlenky a zlé touhy se budou snažit napadat a ničit naši ochotu následovat Pána a hledat jeho pomoc. Proto se musíme stát pastýři svých vnitřních ovcí a pečlivě se starat o stádo ušlechtilých myšlenek a láskyplných citů, které nám Pán dává.

Tyto Bohem dané myšlenky a city je třeba pečlivě střežit a chránit před duchovními dravci. V biblických dobách byly ovčíny kamenné ohrady dostatečně vysoké, aby udržely ovce uvnitř a dravce venku. Stejně jako kameny ovčince chránily ovce před vlky, chrání nás pravdy z Pánova slova před negativními myšlenkami a zlými touhami. Právě z tohoto důvodu byly svaté pravdy Desatera napsány na dvou kamenných deskách. ¹⁴

Je pozoruhodné, že Desatero, které je vytesáno do kamene, nám především říká, co nemáme dělat, tedy jakého zla se máme zdržet. Důvodem je duchovní zákon, který učí, že nejprve je třeba se vyhnout zlu, aby mohlo přijít dobro od Pána. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Přestaňte konat zlo, učte se konat dobro" (Izajáš 1:16-17). Když se zdržíme zla, které je vyjmenováno v Desateru, otevře se cesta pro Pána, aby k nám proudil s mocí konat dobro a s pochopením, jak toto dobro konat. ¹⁵

Dobří pastýři tedy nejen chrání Pánovy ovce pravdou z jeho Slova, ale také pomáhají otevírat cestu Pánu, aby k nim proudila moc konat dobro. Když k nám proudí Pánova láska, netoužíme po ničem jiném než konat dobročinné skutky pro druhé. ¹⁶

V tomto ohledu může dobročinnost zahrnovat nasycení hladových, poskytnutí přístřeší bezdomovcům nebo návštěvu nemocných. Zahrnuje však také mnohem víc. Zahrnuje také každou láskyplnou myšlenku, kterou si myslíme, každé laskavé slovo, které řekneme, a každý užitečný skutek, který vykonáme. Pokud tyto myšlenky, slova a skutky mají svůj původ v Pánu, který v nás a skrze nás působí, jsou skutečně dobročinné. Tímto způsobem se stáváme dobrými pastýři jeden pro druhého, povzbuzujeme se navzájem, abychom se zdrželi konání zla, a zároveň se inspirujeme k vytrvalému konání dobra. ¹⁷

"Pas mé ovce"

17. Říká mu potřetí: "Šimone, [synu] Jonášův, miluješ mne? Petr se zarmoutil, protože mu potřetí [řekl]: Miluješ mě? A on mu řekl: Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji. Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce.

Když Ježíš pokračuje ve výslechu a poučování Petra, Ježíš k němu promlouvá potřetí: "Šimone, synu Jonášův, miluješ mě?" Petr se ptá: "Miluješ mě?" Ježíš mu odpovídá: "Miluji tě. Petr potřetí odpovídá: "Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě miluji." V odpověď Ježíš říká: "Pas mé ovce" (Jan 21:17).

V této fázi našeho duchovního vývoje jsme začali zakoušet Pánovu dobrotu a soucit. Jak se nadále živíme Jeho dobrotou a soucitem, naše víra roste. Vidíme více pravdy v Jeho slově a více aplikací na náš život. Když si uvědomíme, jak moc nás Pán změnil a proměnil, můžeme nyní jít a krmit druhé tak, jak jsme byli krmeni my. Pánova slova: "Pas mé ovce" už nejsou příkazem nebo pověřením. Jsou touhou našeho srdce. ¹⁸

Je pozoruhodné, že Ježíš mluví o tom, že bude své ovce pást třikrát. A pokaždé Ježíš předchází výzvě otázkou: "Milujete mě?". Je to proto, že vše začíná láskou k Pánu. Právě ta nás připravuje a vybavuje k tomu, abychom "pásli Jeho ovečky", "pečovali o Jeho ovce" a "pásli Jeho ovce". Je třeba také dodat, že poučení nelze přijmout bez nevinné, beránčí ochoty přijímat to, co k nám proudí od Boha, a bez upřímné touhy konat dobro druhým.

Agápē a phileō

První dva případy, kdy se Ježíš zeptal: "Šimone, synu Jonášův, miluješ mě?", jsou dva. Použil řecké sloveso agapaō [ἀγαπάω]. Běžněji je toto slovo známé jako agápē, jedná se o lásku, která je neměnná, bezpodmínečná a vždy přítomná. Přesahuje všechny ostatní formy lásky.

Když však Petr odpovídá, používá slovo phileō [φιλῶ], které znamená "mít rád" nebo "mít náklonnost". Rozdíl mezi svrchovanou láskou k Bohu a pouhou náklonností k němu je významný. Jak jsme viděli v celém evangeliu, Petr někdy představuje vrchol víry, jako když prohlašuje, že Pána nikdy nezapře a že je ochoten s ním zemřít. Na druhou stranu Petr představuje také úpadek víry, jako když Ježíše zapře třikrát během jednoho večera.

Během těchto zapírání Petr představuje slabost víry, když je oddělena od lásky a milosrdenství. Místo lásky je zde pouhá náklonnost či náklonnost. Pokud je víra postavena na vratkých základech pouhé náklonnosti k Pánu, rozpadne se. Nastanou těžké časy. Předchozí stavy svrchované lásky k Pánu a lásky k bližnímu budou zastíněny rostoucím zaměřením na sebestředné starosti a starosti tohoto světa.

Reprezentativně je to vidět na Petrově odpovědi, když mu Ježíš položí stejnou otázku potřetí. Jak je psáno: "Petr se zarmoutil, protože se ho potřetí zeptal: 'Miluješ mě'?". Slovo "láska" znepokojuje Petra, který nyní představuje víru oddělenou od lásky a učení oddělené od života. Bez lásky k Pánu a lásky k bližnímu nemůže víra přežít. Stručně řečeno, pokud se víra oddělí od lásky, zahyne. ¹⁹

Praktická aplikace

Přemýšlejte o věcech, které ve svém životě děláte, protože je dělat musíte. Těmto věcem říkáme odpovědnost, povinnosti a závazky. Může to být například noční vstávání, abyste utěšili plačící dítě, domácí práce, chození do školy nebo do práce, prezentace na konferenci, pomoc sousedovi, nebo dokonce čtení Slova. Jaké změny ve vašich myšlenkách, postojích a chování by bylo třeba provést, abyste se z "musím dělat tyto věci" stali "chci dělat tyto věci"? Když se na cestě duchovního rozvoje posuneme od následování Pána z poslušnosti k následování Pána z lásky, posuneme se od nutnosti plnit jeho vůli k lásce k plnění jeho vůle. Když dosáhneme této úrovně lásky, zakoušíme v sobě Pánovu vůli. Praktická aplikace: Až tedy příště budete mít před sebou úkol, u kterého byste obvykle řekli: "Musím to udělat," zkuste říct: "Tohle musím udělat" nebo "Tohle chci udělat." Vždycky, když se vám to bude hodit, zkuste říct: "Tohle chci udělat." Pak si všimněte vnitřního posunu, který ve vás časem nastane, když se z "musím" stane "mohu" a pak "chci". Takto ve vás Pán buduje novou vůli - vůli, která dokáže říci: "Ano, Pane, opravdu Tě miluji."

Beyond Belief

18. Amen, amen, pravím ti: Když jsi byl mladý, sám ses opásal a chodil jsi, kam jsi chtěl, ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě opáše a přivede [tě], kam nechceš.

19. A to řekl, naznačujíc, jakou smrtí má oslavit Boha. A když to řekl, řekl mu: "Pojď za mnou!" 20. A když to řekl, řekl mu: "Pojď za mnou!

20. Petr se však obrátí, pohlédne na učedníka, kterého Ježíš rád následoval a který se mu při večeři také opíral o hruď, a řekne: "Pane, kdo tě zrazuje?

21. Petr, když ho spatřil, řekl Ježíšovi: Pane, a co [je to]?

Stejně jako Ježíš krmí Petra chlebem a rybou, což představuje způsob, jakým nás Bůh zásobuje dobrem a pravdou, vybízí Petra, aby zase krmil jeho ovečky, staral se o jeho ovce a pásl jeho ovce. Když Ježíš pokračuje ve svých pokynech Petrovi, říká: "Amen, říkám ti, že když jsi byl mladší, opásal ses a chodil jsi, kam jsi chtěl" (Jan 21:18).

Ježíš zde mluví o prvních dnech, kdy byli Petr a učedníci mladší a nadšení pro své poslání. I když jasně nerozuměli hloubce Ježíšova poselství, byli idealističtí a nadšení z následování Ježíše. Tomáš i Petr vyznali, že jsou ochotni následovat Ježíše až do své smrti (viz. Jan 11:16 a Jan 13:37). V těchto dnech by řekli: "Pane, milujeme tě", ne jen "Pane, máme tě rádi".

Právě toto obětavé nadšení a láska k Ježíši způsobily rychlý růst a rozšíření raně křesťanské církve. Díky Ježíšovu příkladu navíc věděli, že láska a služba jsou prvořadé. Proto se mezi sebou nehádali o pravdy ani se nehádali. Dokud lidé vedli dobrý život, považovali se za "bratry". Udržovat si vzájemně dobročinný postoj pro ně bylo mnohem důležitější než hádky o věcech víry. ²⁰

V tomto ohledu tedy v rané církvi panoval pocit velké svobody. Podepřeni vzpomínkou na Ježíšův život a učení a vroucí láskou k němu se stávali živými vyslanci pravdy, kterou jim Ježíš dal. Jak jim Ježíš řekl v prvních dnech svého působení: "Zůstanete-li v mém slově, budete opravdu mými učedníky. A poznáte pravdu a pravda vás osvobodí" (Jan 8:31-32).

Na začátku jejich učednictví šlo o učení se pravdě. "Zůstanete-li v mém slově," řekl Ježíš, "budete mými učedníky." O něco později k nim Ježíš promluvil o lásce. Řekl: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13:35). A pak se Ježíš ve své řeči na rozloučenou vrátil k tématu, jak mohou být jeho učedníky, tentokrát s důrazem na službu. Jak Ježíš řekl: "Tím je oslaven můj Otec, že přinášíte hojné ovoce; tak budete mými učedníky" (Jan 15:8). Setrváváním v pravdě, lásce a službě měli tito muži prokázat, že se skutečně stali Ježíšovými učedníky.

Tak to všechno začalo. Tak tomu bylo, když byl Ježíš v jejich přítomnosti. Ježíš však také ví, že to nebude snadné. Proto nyní Ježíš říká Petrovi: "Ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a ponese tě tam, kam nechceš" (Jan 21:18). Vypravěč pak dodává, že když to Ježíš řekl Petrovi, měl na mysli způsob Petrovy smrti. Jak je psáno: "To řekl, když naznačoval, jakou smrtí oslaví Boha" (Jan 21:19).

V rané církvi se výrok "vztáhneš ruce" často spojoval s ukřižováním. Proto se zdá, že tato slova jsou proroctvím, že Petr podstoupí mučednickou smrt. To platí zejména tehdy, když po nich následují slova "jiný tě přepáše a ponese tě tam, kam nechceš".

Pro Petra, který kdysi slíbil, že pro Ježíše zemře, ale pak ho zapřel, mohla být tato předpověď přijata s povděkem. Ježíš v podstatě říká, že ačkoli Petrova víra byla zpočátku slabá a kolísavá, nakonec bude pevná. Petr už Ježíše nezapře. Místo toho by statečně čelil mučednické smrti. Tímto způsobem by Petr skutečně oslavil Boha.

Petrův vývoj slouží jako příklad pro každého člověka, který přechází od strachu k víře. V duši člověka se něco odehrává, když se víra v Ježíšovo učení a láska k němu spojí v neotřesitelnou důvěru v Boha, důvěru v jeho vedení a ochotu následovat ho v každé zkoušce a každé výzvě. Právě z tohoto důvodu Ježíš ihned po předpovědi Petrovy smrti říká: "Následuj mě!". Jako by Ježíš Petrovi říkal: "Ať už tě v budoucnu čeká cokoli, i kdyby to měla být mučednická smrt, následuj mě."

Jít hlouběji

Stejně jako Petr je i každý z nás povolán, aby denně bral svůj kříž a následoval Ježíše. Jinými slovy, každý z nás je povolán odložit svůj sobecký život, abychom mohli začít nový život nesobecké služby druhým. Každý z nás je povolán pozvednout své chápání do vznešenějších výšin. Každý z nás je povolán povznést se nad svou starou vůli a touhy své nižší přirozenosti, aby se v nás zrodila nová vůle spolu s touhami danými Bohem. Tímto způsobem je každý z nás povolán k takovému životu, který bude oslavovat Boha.

Tento proces duchovního znovuzrození probíhá nejprve prostřednictvím pokání a poté "opásáním se" Boží pravdou. Když tak činíme a oblékáme svou mysl do učení Jeho Slova, žijeme v pravdě, která nás osvobozuje. "Kráčíme tam, kam si přejeme".

Postupem času se však může stát, že od těchto vyšších stavů odpadneme. Když se to stane, už netoužíme po tom, aby nás Pán svobodně vedl. Místo toho si raději vládneme sami a děláme si, co chceme, mimo zákony Božího řádu. Když se dostaneme do tohoto stavu, můžeme mít pocit, že jsme "svobodní", zatímco ve skutečnosti jsme se stali otroky své nižší přirozenosti.

Duchovně slepí k pravdě o lásce k Bohu a lásce k bližnímu se ocitáme v duchovním otroctví. V této slepotě, kterou jsme si sami uložili, natahujeme ruce, abychom se oblékli do tužeb své nižší přirozenosti a nechali se odnést na místa, kam by naše vyšší přirozenost nechtěla jít. Když budeme pokračovat ve čtení tohoto proroctví na hlubší úrovni, uvidíme, jak Ježíšova slova promlouvají ke každému z nás o tom, jak můžeme ztratit ze zřetele své původní naděje, sny a vize. Jak Ježíš říká Petrovi: "Až budeš starý, vztáhneš ruce, jiný tě přepáše a ponese tě tam, kam nechceš" (Jan 21:18). ²¹

Toto proroctví lze vztáhnout i na vzestup a úpadek církve. Když sbory začínají, jsou jejich členové nadšeni z následování Pána a vzájemné lásky. Postupem času se však totéž učení, které mělo lidi přivést k větší vzájemné lásce, přeinterpretuje nebo přehnaně zdůrazní způsobem, který lidi rozděluje. Církve, kdysi plné lidí, kteří se navzájem milovali a respektovali, se mohou stát místem hořkých sporů a svárlivých neshod. Co se stalo? Co se pokazilo? ²²

Podle Ježíše se to stává, když je důležitější říkat "věřím v Boha" než žít podle toho, co Bůh učí. To se stává, když lidé nedbají na přikázání a říkají, že stačí "věřit". Místo aby se lidé obrátili k Pánu a řídili se jeho přikázáními jako každodenní praxí, obracejí se ke svým vlastním názorům - názorům, které ospravedlňují víru bez úsilí a obnovu bez pokání nebo nápravy.

Když se víra stane důležitější než láska a učení důležitější než život, stává se "správnost" falešným bohem. Když k tomu dojde, začnou se množit stížnosti, kritika a obviňování. Tak se rozpadají manželství, rozpadají přátelství, polarizují vlády a církevní organizace upadají do pouhé víry. ²³

Bohužel Petr v tomto okamžiku božského vyprávění představuje tento úpadek víry. Když mu Ježíš říká: "Pojď za mnou" (Jan 21:19), Petr neříká: "Ano, Pane, půjdu za tebou." Místo toho se Petr otočí, podívá se na Jana a řekne: "Co je to?" (Jan 21:21). ²⁴

Zatímco Petrova otázka o Janovi se obvykle překládá jako "Co je s tímto člověkem?", v řeckém originále zní prostě ti houtos [τί οὗτος], což znamená "Co je to?". Touto otázkou se Petr nejen odvrací od Pána, ale také se vzdaluje od Jana, který by měl být jeho blízkým společníkem. V jazyce Písma svatého se víra odděluje od lásky.

V této souvislosti je třeba připomenout, že Petrova víra je v celém evangelijním vyprávění nedůsledná. Petr byl sice první, kdo vyznal, že Ježíš je Kristus, ale byl také první, kdo Ježíše zapřel, a to hned třikrát. A v této závěrečné epizodě dělá Petr něco podobného. Právě třikrát řekl, že Ježíše miluje. Když mu však nyní Ježíš řekne: "Následuj mě," Petr udělá pravý opak. Otočí se.

To je varovný příběh. I když můžeme mít silnou víru, nemůžeme se zastavit. Počáteční zkušenost víry v Ježíše jako Krista, Syna živého Boha, musí postupovat a růst, dokud se nestane vírou, kterou vyjádřil Tomáš, když řekl: "Můj Pán a můj Bůh" (Jan 20:28). A přesto zbývá ještě jeden krok. To je chvíle, kdy už není důležitá otázka: "Za koho mě pokládáš?" nebo "Věříš ve mne?". Důležitá otázka zní: "Miluješ mě?". Pravá víra musí mít svůj původ v lásce k Pánu a musí se projevovat v užitečné službě druhým.

Praktická aplikace

Když budeš i nadále plnit Pánovu vůli z lásky, náklonnost k poznávání pravdy a touha tuto pravdu uvádět v život bude stále růst. Bez ohledu na svůj chronologický věk budete i nadále sílit, být klidnější a šťastnější na duchu. Jako praktickou aplikaci tedy uveď, že si svou víru udržuj svěží a živou. Vyživujte ji novými poznatky a láskyplnými činy. Krmte své vnitřní ovečky. Pečujte o své vnitřní ovečky. Když pak ustoupí sebestřednost a vaše srdce naplní Pánovy touhy, užívejte si pokoje a štěstí, které z toho plynou. Všimněte si, jak vaše radost stále roste. Jakmile vstoupíte do nebeských stavů dobra a pravdy, objevíte, co to znamená být duchovně živý, radostný a mladý v srdci. Jak je psáno v hebrejských písmech: "Ukážeš mi cestu života. Ve tvé přítomnosti je plnost radosti. Po tvé pravici jsou rozkoše navěky" (Žalmy 16:11). ²⁵

Dokud nepřijde Ježíš

22. Ježíš mu řekl: "Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti do toho? Následuj mě.

23. Tehdy vyšlo bratřím toto slovo, aby ten učedník nezemřel, ale Ježíš mu neřekl, aby nezemřel, nýbrž: "Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co [ti je] do toho?

Ježíš právě řekl Petrovi: "Pojď za mnou." To mělo stačit. Petrovi však tato prostá žádost nestačí. Chce vědět také o Janovi, kterého ani nejmenuje. "Ale Pane," říká Petr, "co je to?" "Co je to?" ptá se Petr. Petrův rozhořčený tón naznačuje rozdělení víry a lásky, rozdělení, které nakonec způsobí značné škody církvi a všem lidem, kteří ve svých myšlenkách, slovech a skutcích oddělují víru a lásku. ²⁶

Jak jsme viděli v celém evangelijním vyprávění, Petr představuje víru a Jan dobročinnost - zejména skutky dobročinnosti. Následovat Ježíše, jako to dělá Jan, znamená věnovat mu svou nerozdělenou pozornost a lásku. To znamená, že nejen důvěřujeme jeho vedení, ale také na něj spoléháme a věříme, že je zdrojem veškeré lásky, moudrosti a moci. Ale je toho ještě víc. Jak Ježíš říká ve své řeči na rozloučenou: "Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání" (Jan 14:15). O několik veršů později tuto výzvu opakuje, ale jinými slovy. "Kdo mě miluje," říká, "ten bude zachovávat mé slovo" (Jan 14:23).

To je to, co znamená následovat Ježíše. Jednoduše řečeno, znamená to v něj věřit a zároveň dělat to, co říká. Petr, který znamená věřící aspekt našeho života, však představuje jak vzestup, tak úpadek pravé víry. Víra stoupá do té míry, do jaké je spojena s láskou a zejména se skutky lásky. Víra však nejprve začíná upadat, když je považována za primární a má přednost před dobrotou a láskou. Ještě více pak upadá, když se oddělí od dobra života - to znamená, když už nežije podle toho, čemu učí pravda. A nakonec víra zažívá svůj poslední a nejvážnější úpadek, když pohrdá dobrými skutky a považuje je za marné pokusy zasloužit si cestu do nebe.

Ježíš není překvapen Petrovou odpovědí. Předvídá, že přichází doba, kdy lidé uvěří, že ke spáse je nutná pouze víra. V té době budou lidé pohrdat jakoukoli snahou o konání dobra a budou věřit, že veškeré úsilí o dobro je nutně poskvrněno hříchem vlastní zásluhy. Proto se Petr vyjadřuje pohrdavě o Janovi, který představuje dobré skutky, a říká: "Co je to?" (Mt 24,7). V odpověď Ježíš Petrovi říká: "Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti do toho?" Petr se ptá: "Co je ti do toho?" (Jan 21:22). Ježíš pak pokračuje slovy: "Následuj mě." ²⁷

Ježíš již řekl Petrovi, aby ho následoval (viz. Jan 21:19). Někdo by si mohl myslet, že Ježíš opět říká Petrovi, aby ho následoval. Tentokrát jsou však slova adresována Janovi. To představuje myšlenku, že Petr, který představuje víru, a Jan, který představuje dobročinné činy, by měli oba následovat Ježíše. Tak by víra a užitečná služba neboli pravda a dobro působily společně jako jeden celek. Oběma aspektům našeho lidství je určena stejná výzva: "Následuj mě." ²⁸

Druhý příchod Páně

V této epizodě zní Ježíšova závěrečná slova: "Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je vám po tom? Následujte mě." Na té nejdoslovnější úrovni Ježíš mluví o tom, že je důležité ho následovat bez ohledu na to, co dělají ostatní. Žádá nás, abychom měli srdce a mysl otevřené jeho vedení, aby mohl působit skrze nás.

V těchto závěrečných slovech Ježíš také hovoří o svém slíbeném návratu. Jak Ježíš řekl svým učedníkům ve své řeči na rozloučenou: "Nenechám vás sirotky, přijdu k vám" (Jan 14:18). Tři dny po ukřižování Ježíš svůj slib splnil. Vrátil se k nim, dechl na ně a řekl: "Přijměte Ducha svatého" (Jan 20:22). O osm dní později k nim přišel znovu a nyní se k nim vrátil potřetí. Pokaždé, když k nim Ježíš přišel, dal jim příležitost, aby rostli v porozumění a prohlubovali svou lásku k Němu.

To všechno představuje způsob, jakým Ježíš přichází do života každého z nás. Při svém prvním příchodu přichází Ježíš v těle. Jak je psáno: "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi" (Jan 1:14). To představuje naše původní chápání Boha, jak chodil a mluvil mezi námi, když byl na zemi. Pánův druhý příchod je však duchovní. Odehrává se pokaždé, když slyšíme Jeho hlas v Jeho slově nebo vnímáme Jeho božské vedení skrze Jeho Ducha svatého nebo spojujeme Jeho lásku a moudrost v nějaké formě užitečné služby. Stručně řečeno, náš Pán, který přišel jednou v těle, k nám přichází neustále v duchu. ²⁹

První a poslední slova

24. To je ten učedník, který o tom svědčí a píše to, a my víme, že jeho svědectví je pravdivé.

25. Je však i mnoho jiných věcí, které Ježíš učinil, a kdyby každá [z nich] měla být napsána, myslím, [že] ani sám svět by nemohl pojmout knihy, které by měly být napsány. Amen.

V závěru evangelia podle Lukáše jsme si všimli, že Ježíš řekl svým učedníkům, aby zůstali nebo "zůstali" ve městě Jeruzalémě. V kontextu tohoto evangelia jsme to chápali tak, že učedníci měli zůstat v pravdě svatých písem, přemýšlet a rozjímat o Božím slově, dokud neobdrží vhled, inspiraci a "moc z výsosti" (Lukáš 24:49). ³⁰

Nyní, když se dostáváme k závěru Janova evangelia, Ježíš opět mluví o prodlévání nebo setrvání. Jak Ježíš říká Petrovi: "Chci-li, aby zůstal, dokud nepřijdu, co je ti do toho?" Tentokrát však Ježíš míní, že učedníci mají i nadále milovat druhé a sloužit jim. Měli by i nadále zachovávat jeho slovo, měli by i nadále konat dobré skutky a měli by i nadále poučovat druhé. To vše je naznačeno učedníkem Janem, který "zůstane", dokud Ježíš nepřijde.

Tím, že učedníci zůstanou v tomto stavu a budou pokračovat v konání dobrých skutků, zůstanou Pánu nablízku v životě i ve smrti, budou plnit jeho vůli a zároveň učit ostatní, aby dělali totéž. Díky tomu by byli mezi prvními, kdo by založili pravou křesťanskou církev. Postupem času, jak se učení postupně stávalo důležitějším než život, však církev začala upadat a upadat. ³¹

Podrobnosti o tom, jak tato nová víra vznikne a poté upadne, jsou nejprve popsány ve Skutcích apoštolů a v epištolách a poté se rozvinou prostřednictvím otevření duchovního smyslu knihy Zjevení -knihy "zapečetěné sedmi pečetěmi" (Zjevení Janovo 5:1). Na prvních stránkách Zjevení Ježíš říká církvi v Efezu: "Opustili jste svou první lásku" (Zjevení Janovo 2:4). "První láska", o níž mluví Ježíš, je nejvyšší zaměření na dobro života, nejen na pravdu učení. ³²

Ale to už je jiný příběh, o kterém budeme vyprávět jindy. Tento příběh, příběh čtyř evangelií, se nyní chýlí ke konci. Jak jsme viděli, začal u Matouše slovy: "Kniha o pokolení Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova" (Matouš 1:1). Tehdy jsme poukázali na to, že "kniha" představuje nejvnitřnější kvalitu člověka. A tak je evangelium podle Matouše příběhem o Ježíšově postupném odhalování jeho nejniternější vlastnosti - jeho božství. Jak Ježíš v tomto evangeliu říká: "Za koho mě pokládáte?" ("Za koho mě pokládáte?").Matouš 16:15). ³³

Toto téma pokračuje v celém evangeliu a znovu se objevuje v prvním verši Markova evangelia, kde čteme, že Ježíš už není popisován jako syn Davidův nebo syn Abrahamův, ale jako Syn Boží. Ačkoli každé evangelium obsahuje podobná témata, každé evangelium má převládající poselství. V Markově evangeliu je opakujícím se motivem pokání. To je znázorněno častým vyháněním démonů. Právě díky uvědomění si hříchu a pokání z něj jsme připraveni přijmout pravdu, kterou Ježíš přináší. Jak Ježíš říká v prvních slovech tohoto evangelia: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Marek 1:15).

Když pak přejdeme k Lukášovi, důraz je kladen na nápravu chápání. Ježíš učí, že díky pravdě můžeme odložit falešné představy a naučit se pravdivým. U Lukáše se tedy rozvoj nového chápání stává hlavním tématem. Proto je na konci tohoto evangelia učedníkům řečeno, aby zůstali v Jeruzalémě, který představuje místo poučení, dokud neobdrží moc z výsosti. Pouze u Lukáše se píše, že "jim otevřel rozum, aby porozuměli Písmu" (Lukáš 24:45). ³⁴

A konečně, jak pokračujeme od konce Lukáše k začátku Jana, vede reformace chápání k přijetí nové vůle. K tomu dochází postupem času, jak se prohlubuje naše láska k Pánu a jak zakoušíme, že jeho vůle působí skrze nás. Když se to v nás odehrává, přecházíme k dodržování přikázání nikoli z poslušnosti, ale z lásky. Jak Ježíš říká svým učedníkům v tomto evangeliu: "Milujete-li mě, budete zachovávat mé slovo" (Jan 15:17).

Kromě toho téma Ježíšova božství, které začalo u Matouše a pokračovalo u Marka a Lukáše, vrcholí u Jana. V tomto posledním evangeliu je stále jasnější, že Ježíš je velké "JÁ JSEM". Mezi tyto výroky "JÁ JSEM" patří: "Já jsem chléb života" (Jan 6:35), “Já jsem světlo světa" (Jan 8:12), “Já jsem dveře" (Jan 10:7), “Já jsem dobrý pastýř" (Jan 10:11,14), “Já jsem vzkříšení a život" (Jan 11:25), “Já jsem ta cesta, pravda a život" (Jan 14:6), “Já jsem pravý vinný kmen" (Jan 15:1), a možná nejsilnější: "Dříve než byl Abraham, já jsem" (Jan 8:58). Proto Tomáš v Evangeliu podle Jana, a to pouze v tomto evangeliu, mluví o Ježíši jako o "mém Pánu a mém Bohu" ("Můj Pán a můj Bůh").Jan 20:28).

Když se dostáváme k posledním Janovýmslovům - ak posledním slovům čtyř evangelií -, všimneme si dalšího úžasného detailu, závěrečné tečky. Stejně jako první slovo evangelií je "kniha" biblos [βίβλος], poslední slovo evangelií je "knihy" biblia [βιβλία]. Jak říká Jan: "Je také mnoho jiných věcí, které Ježíš udělal, a kdyby byly jedna po druhé napsány, myslím, že ani sám svět by nemohl pojmout knihy, které by mohly být napsány" (Jan 21:25). V řeckém originále je tato poslední věta, "knihy, které mohly být napsány", ta graphomena biblia [τὰ γραφόμενα βιβλία].

Posun od prvního slova "knihy" u Matouše k poslednímu slovu "knihy" u Jana naznačuje, že Pánovy vlastnosti jsou nekonečné. Všechny knihy světa by nikdy nemohly popsat nebo obsáhnout popisy jeho neomezené lásky a milosrdenství, jeho moudrosti a síly, jeho trpělivosti a vytrvalosti. Jeho božské vlastnosti jsou větší než všechny mořské písky a všechny nebeské hvězdy. ³⁵

Evangelia nám tedy představují Ježíše - jediného Boha nebe a země. To, že začínají slovem "kniha" a končí slovem "knihy", není náhoda. Je to další známka toho, že čtyři evangelia jsou skutečně bezešvým oděvem, utkaným shora v jeden celek. Jsou bezešvým příběhem o tom, jak Bůh vstupuje do života každého z nás, pokud jsme ochotni ho přijmout, a postupně se nám zjevuje jako Pán Ježíš Kristus - zdroj veškeré lásky, veškeré moudrosti a veškeré moci k užitečné službě.

Jakmile to uvidíme a vezmeme si Ježíšovo učení k srdci, jsme inspirováni k jeho následování. Uvědomíme si, že tentýž, který splétá souvislé evangelijní vyprávění, je také autorem našich životů. Většinou nevidíme zázračné způsoby, kterými se pohybuje mezi námi, splétá a propojuje události našich životů prostřednictvím tajného působení své Prozřetelnosti. Kdo může znát rozmanité způsoby, jimiž v nás působí a které proměňují všechny zkušenosti v příležitosti pro naše věčné blaho? ³⁶

Není tedy divu, že Jan své evangelium uzavírá slovy: "Je také tolik jiných věcí, které Ježíš vykonal, že kdyby se psaly jedna za druhou, myslím, že by ani sám svět nemohl pojmout knihy, které by mohly být napsány. Amen." ³⁷

Poznámky pod čarou: