Jediný viditelný Bůh
Proč bychom měli mít mentální obraz Pána? Proč bylo pro předkřesťanské lidi důležité, aby si NEDĚLALI obrazy Jehovy? Pak se to s narozením Pána zřejmě změnilo - proč tedy nyní potřebujeme mentální obraz, ke kterému se můžeme vztahovat?
Předkřesťanští lidé měli různé a často jednoduché představy o Bohu jako o člověku, ale mnoho lidí tehdy také mělo velký sklon k modlářství. Uctívali sochy, zlatá telata, Dagona a řadu dalších božstev. Ráchel, když opouštěla Lábanovu domácnost, si s sebou vzala "domácí bohy". (Geneze 31:30-35)
Desatero přikázání zakazuje "jakýkoli vyřezávaný obraz nebo jakoukoli podobu" čehokoli: "nebudeš se jim klanět ani jim sloužit....". (Exodus 20:4-5)
Když Mojžíš žádal, aby mohl spatřit Boží slávu, bylo mu řečeno: "Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť lidé mě neuvidí a nebudou žít." (Exodus 33:20). JHVH však postavil Mojžíše do skalní rozsedliny, přikryl ho svou dlaní a prošel kolem Mojžíše se svou slávou; Mojžíš viděl jeho záda, ale ne jeho tvář. (Exodus 33:21-23)
Mojžíš se v různých dobách dohadoval s Bohem jako s člověkem a ve Starém zákoně JHVH často mluvil lidskými slovy prostřednictvím anděla. Lidé však neviděli Boha v podobě, kterou bychom mohli nazvat Boží vlastní. Několik jednotlivců vidělo anděla JHWH, který mluvil za Boha. O Bohu uvažovali jako o člověku, NE jako o neosobní síle. V 1 Královská 22:13-23 prorok Micheáš říká, že viděl JHVH "sedět na svém trůnu a všechno nebeské vojsko, jak stojí po jeho pravici a levici". JHWH se tohoto shromáždění ptal, jak přesvědčit Achaba, aby "vystoupil, aby padl [byl sražen] v Rámot Gileádu". Po určité diskusi bylo zřejmě dovoleno, aby duch předal Achabovi lživou zprávu. Micheáš a ostatní zjevně považovali JHVH za jakéhosi lidského Boha.
Celkově však předkřesťanští Izraelité na viditelnou podobu jediného Boha příliš nemysleli. JHWH se jim zdál vzdálený, neviditelný, proměnlivý a poněkud svévolný. YHWH byl Stvořitel a zákonodárce a vyžadoval poslušnost, přičemž své následovníky odměňoval dobrými odměnami a pyšné a neposlušné trestal. Kdyby byl povolen vizuální obraz Boha, jaký by to byl nebo mohl být obraz či představa? Možná jako stručný popis "Starodávného" s vlasy jako čistá vlna, v bílém rouchu, sedícího na trůnu z ohnivého plamene. (Daniel 7:9) Je těžké si představit přijatelný obraz Boha pro předkřesťany, než skutečně přišel na zem ve své lidské podobě.
To se zcela změnilo, když přišel na zem, narodil se jako Syn Boží a postupně učinil svou lidskou mysl (a tělo) božskou. Do všech svých lidských vlastností vnesl Božskou lásku (ze své duše) - dokonce i lásku ke svým nepřátelům. Prošel Božským přerodem svého člověka a "oslavil" ho, zatímco žil na této přirozené časoprostorové rovině, kde žijeme my. Stal se JHWH ve svém těle na zemi, viditelný pro všechny. Jeho život byl zaznamenán ve čtyřech evangeliích, s četnými učeními, uzdraveními a zázraky a s mnoha příklady toho, jak se choval k druhým s autentickou láskou a zároveň zacházel se zlem tak, jak bylo. Vidět samotného Boha v Ježíši Kristu na zemi nám také dává pravdivý obraz a představu Boha, kterému můžeme důvěřovat a uctívat ho. Žádné fotografie nebo portréty, které by mohly vést zpět k modloslužbě. Ale od umělců mnoho, mnoho obrazů a vyobrazení ukazuje to, co známe z evangelií - živý obraz Boha v přirozené podobě, který ukazuje Ježíše jako Boží lásku v lidské podobě.
Jsme vyzváni, abychom si Ježíše představovali jako Boží tvář. Ježíš řekl Filipovi: "Jsem s tebou tak dlouho, a přesto jsi mě nepoznal, Filipe? Kdo mě viděl, viděl Otce, jak tedy můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně?" (Jan 14:9-10; a další pasáže v Janově evangeliu; a viz Nebeská tajemství 10579.)
Pisatel listu Židům nazývá Ježíše "jasem [Boží] slávy a výrazným obrazem jeho podstaty, který vše udržuje slovem své moci". (Židům 1:3)
Pavel nazývá Pána "obrazem neviditelného Boha....". (Koloským 1:15) "V něm totiž přebývá celá plnost božství tělesně." (Koloským 2:9)
"Vždyť Bůh, který přikázal, aby ze tmy zazářilo světlo, zazářil v našich srdcích, aby nám dal světlo poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista." (2 Korintským 4:6)
"Velké je tajemství zbožnosti: Bůh se zjevil v těle....". (1 Timoteovi 3:16)
Z těchto a dalších výroků jasně vyplývá, že Ježíš Kristus nám ukazuje Boha, že v Ježíši Kristu vidíme Boha.
Nikdy předtím se nestalo, že by se Bůh JHWH mohl zjevit ve skutečném živém člověku na zemi, což nám umožňuje představit si, vidět a pochopit Boha skutečně v lidské podobě autentické lásky. Některá nebezpečí modloslužby přetrvávají - např. některé obrazy a náboženské praktiky a procesí u některých křesťanů. Ale samotné Pánovo učení (ve Starém a Novém zákoně a velmi výrazně v Nebeských naukách) odrazuje od přílišného vnějšího uctívání soustředěného na obrazy. Umělci vytvořili tolik vizuálních obrazů Pána, že můžeme mít pocit Boží láskyplné lidskosti pro všechny, aniž bychom se soustředili pouze na jeden obraz.
Ale co předkřesťané - zůstali duchovními sirotky? Jejich církve byly reprezentativní a jejich cesta do nebe a k regeneraci se poněkud lišila od té, kterou otevřel Ježíš Kristus. Nikdy se netěšili duchovnímu světlu, které se stalo možným po příchodu Pána na zem; neznali živé evangelijní obrazy dobré vůle ke každému bližnímu. Mnozí však jistě přišli do nebe a vytvořili duchovní a nebeské království. Lidé Nejstarší církve byli obzvláště nevinní a dobří a blízcí Bohu, i když ne tak blízko, jak je to možné nyní. A SOBĚ tito předkřesťané mají nyní plnější a jasnější spojení s Bohem, jak je předpovězeno v Izajášovi: "Světlo měsíce bude jako světlo slunce a světlo slunce bude sedminásobné, jako světlo sedmi dnů, v den, kdy JHVH zaváže porušení svého lidu." (Izajáš 30:26)
Pravé křesťanské náboženství 109 vypráví o tom, jak křesťanství přineslo hluboké a zásadní duchovní změny. Přesto měli předkřesťané plnou možnost nechat se dovést do nebe prostřednictvím náboženství, která jim byla k dispozici. Světlo, život a užitek v jejich nebi byly omezenější, ale nyní se od prvního a druhého příchodu Páně značně rozšířily. Jak se lidský život ve staletích před příchodem Pána lidským zrozením zhoršoval, zlo se množilo a téměř zničilo prozřetelnostní duchovní rovnováhu a svobodnou volbu na zemi (jak dokládají starověké dějiny, např. život a války Caesara). Tento duchovní úpadek se šířil proto, že starověké reprezentativní slovo a církve neposkytovaly dostatek pravdy a porozumění Bohu. Pán tedy přišel na zem, aby obnovil svou moc a vládu nad peklem a přinesl na zem svou lásku a světlo, nejprve ve své (Ježíšově) přirozené mysli - a od té doby lidem na zemi a také v zářivém světle pro všechna nebesa.
A konečně, zde je velmi silný, inspirující cíl pro Novou křesťanskou církev:
"bude uctívat jednoho viditelného Boha , v němž je neviditelný Bůh, jako je duše v těle..... Spojení s neviditelným Bohem je jako uchopení vesmíru okem, jehož konec je mimo jeho zrak; nebo jako vidění uprostřed oceánu. Spojení s viditelným Bohem je však jako pohled na člověka ve vzduchu nebo na moři, který rozpřahuje ruce a zve všechny do své náruče." (Pravé křesťanské náboženství 787)
