²⁷ Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

²⁸ Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

²⁹ Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

³⁰ Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

³¹ Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

³² Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

³³ Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

³⁴ Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

³⁵ Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

³⁶ Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

³⁷ Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

³⁸ Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

³⁹ Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

⁴⁰ Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.

¹ Žalm Davidův k připomínání.

² Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

³ Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

⁴ Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

⁵ Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

⁶ Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

⁷ Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

⁸ Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

⁹ Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

¹⁰ Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

¹¹ Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

¹² Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

¹³ Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

¹⁴ Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

¹⁵ Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

¹⁶ Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

¹⁷ Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

¹⁸ Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

¹⁹ A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

²⁰ Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

²¹ A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

²² Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

¹ Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

² Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

³ Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

⁴ Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

⁵ Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

⁶ Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

⁷ Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

⁸ Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

⁹ A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

¹⁰ Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

¹¹ Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

¹² Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

¹³ Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]