¹ Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne.

² Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi?

³ Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých,

⁴ Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj.

⁵ Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

¹ Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.

² Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

³ Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

⁴ Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

⁵ Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

⁶ V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

⁷ Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

⁸ Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

⁹ A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

¹⁰ Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

¹¹ Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

¹² Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

¹³ Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

¹⁴ Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

¹⁵ Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

¹⁶ Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

¹⁷ A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

¹⁸ Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

¹⁹ Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

²⁰ Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

²¹ Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

²² Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

²³ Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

²⁴ Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

²⁵ I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

²⁶ Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]

¹ Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce.

² Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.

³ Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.

⁴ Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.

⁵ A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.

⁶ Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.

⁷ Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.

⁸ Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.

⁹ Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.

¹⁰ Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.

¹¹ Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.

¹² I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.