¹ Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

² Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

³ Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

⁴ Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

⁵ Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

⁶ I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

⁷ Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

⁸ Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

⁹ (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

¹⁰ Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

¹¹ Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

¹² Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

¹³ Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

¹⁴ Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

¹⁵ Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

¹⁶ Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

¹⁷ Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

¹⁸ Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

¹⁹ Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

²⁰ A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

¹ Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

² Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

³ Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

⁴ Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

⁵ Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

⁶ I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.

⁷ Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

⁸ Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

⁹ Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

¹⁰ Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

¹¹ Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

¹² Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

¹³ Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

¹⁴ Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

¹⁵ A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

¹⁶ Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

¹⁷ Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

¹⁸ Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

¹⁹ Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

²⁰ Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

²¹ To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

²² Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

²³ Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

¹ Přednímu z kantorů, žalm Davidův,

² Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé.

³ Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.

⁴ Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.

⁵ Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.

⁶ Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.

⁷ Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

⁸ Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

⁹ Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.