¹ Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

² Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.

³ Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

⁴ Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.

⁵ Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?

⁶ Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.

⁷ Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.

⁸ Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.

⁹ Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.

¹⁰ Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.

¹¹ Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.

¹² A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.

¹³ My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.

¹ Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi.

² Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se.

³ Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu.

⁴ Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

⁵ Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého?

⁶ Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou.

⁷ Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili.

⁸ Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme.

⁹ Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej.

¹⁰ Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil.

¹¹ Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové.

¹² Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své.

¹³ I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl?

¹⁴ Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji.

¹⁵ Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento,

¹⁶ Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě.

¹⁷ Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne.

¹⁸ Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě,

¹⁹ A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. [ (Psalms 80:20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. ]

¹ Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

² Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

³ Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

⁴ Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

⁵ Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

⁶ Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

⁷ Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

⁸ V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

⁹ Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

¹⁰ A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

¹¹ Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

¹² Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

¹³ A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

¹⁴ Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

¹⁵ Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

¹⁶ A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]

¹ Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí:

² Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah.

³ Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte.

⁴ Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho.

⁵ Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují.

⁶ Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni;

⁷ A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete.

⁸ Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy.