⁵ Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

⁶ Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

⁷ K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

⁸ (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

⁹ Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

¹⁰ Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

¹¹ A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

¹² Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

¹³ Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

¹⁴ Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

¹⁵ A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

¹⁶ Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

¹⁷ Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

¹⁸ Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁹ Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

²⁰ Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

²¹ Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

²² Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

²³ Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

²⁴ Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁵ V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁶ Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁷ Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁸ Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁹ Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

³⁰ Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³¹ Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

³² On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

³³ Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

³⁴ Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

³⁵ Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

¹ Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

² Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

³ Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

⁴ Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

⁵ Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

⁶ Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

⁷ Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

⁸ Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

⁹ Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

¹⁰ Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

¹¹ Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

¹² Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

¹³ Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

¹⁴ Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

¹⁵ Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

¹⁶ Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

¹⁷ Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

¹⁸ Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

¹⁹ Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

²⁰ Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

²¹ Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

²² Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

²³ Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

²⁴ Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.