¹ Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.

² Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.

³ V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.

⁴ Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.

⁵ Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

⁶ Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.

⁷ Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.

⁸ Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

⁹ Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.

¹⁰ Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.

¹¹ Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.

¹² Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.

¹³ Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.

¹⁴ Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.

¹⁵ Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

¹⁶ Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.

¹⁷ Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.

¹⁸ Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.

¹⁹ Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.

²⁰ Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.

²¹ Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.

²² Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.

²³ Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.

²⁴ Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

²⁵ Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.

²⁶ V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.

²⁷ Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

²⁸ Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.

²⁹ Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu,ale náhlý pronáší bláznovství.

³⁰ Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.

³¹ Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.

³² Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.

³³ V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.

³⁴ Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.

³⁵ Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

¹ Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

² Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

³ Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

⁴ Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

⁵ Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

⁶ V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

⁷ Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

⁸ Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

⁹ Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

¹⁰ Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

¹¹ Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

¹² Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

¹³ Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

¹⁴ Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

¹⁵ Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

¹⁶ Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

¹⁷ Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

¹⁸ Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

¹⁹ Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

²⁰ Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

²¹ Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

²² Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

²³ Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

²⁴ Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

²⁵ Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

²⁶ Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

²⁷ Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

²⁸ Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

²⁹ Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

³⁰ To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

³¹ Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

³² Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

³³ Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.

¹ Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.

² Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.

³ Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.

⁴ Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.

⁵ Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.

⁶ Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.

⁷ Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.

⁸ Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.

⁹ Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.

¹⁰ Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.

¹¹ Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.

¹² Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.

¹³ Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.

¹⁴ Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.

¹⁵ V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.

¹⁶ Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.

¹⁷ Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.

¹⁸ Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.

¹⁹ Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.

²⁰ Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.

²¹ Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.

²² Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.

²³ Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.

²⁴ Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

²⁵ Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

²⁶ Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.

²⁷ Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.

²⁸ Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.

²⁹ Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.

³⁰ Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.

³¹ Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.

³² Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.

³³ Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.