¹ Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.

² Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.

³ Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.

⁴ Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.

⁵ Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.

⁶ Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.

⁷ Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.

⁸ Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.

⁹ Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.

¹⁰ Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.

¹¹ Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?

¹² Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?

¹³ Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.

¹⁴ Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.

¹⁵ Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.

¹⁶ Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.

¹⁷ Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,

¹⁸ Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.

¹⁹ Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.

²⁰ Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.

²¹ Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.

²² Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?

²³ Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.

²⁴ Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.

²⁵ Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.

²⁶ Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.

²⁷ Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.

²⁸ Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.

²⁹ Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.

³⁰ Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,

³¹ A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.

³² A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.

³³ Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

³⁴ V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

¹ Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:

² Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.

³ Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.

⁴ Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:

⁵ Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.

⁶ Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.

⁷ Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.

⁸ Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.

⁹ Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,

¹⁰ Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.

¹¹ Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.

¹² Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.

¹³ Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.

¹⁴ Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.

¹⁵ Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.

¹⁶ Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.

¹⁷ Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.

¹⁸ Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.

¹⁹ Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.

²⁰ Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.

²¹ Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.

²² Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.

²³ Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.

²⁴ Lépe jest bydliti v koutě na střeše,nežli s ženou svárlivou v domě společném.

²⁵ Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.

²⁶ Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.

²⁷ Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.

²⁸ Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

¹ Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.

² Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.

³ Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.

⁴ Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

⁵ Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.

⁶ Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.

⁷ Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.

⁸ Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.

⁹ Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.

¹⁰ Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.

¹¹ Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.

¹² Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.

¹³ Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.

¹⁴ Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.

¹⁵ Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.

¹⁶ Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.

¹⁷ Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.

¹⁸ Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,

¹⁹ Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?

²⁰ Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.

²¹ Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.

²² Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.

²³ Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.

²⁴ Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.

²⁵ Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.

²⁶ Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.

²⁷ Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.

²⁸ Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

¹ Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

² Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

³ Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.

⁴ Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

⁵ Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.

⁶ Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.

⁷ Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.

⁸ Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.

⁹ Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

¹⁰ Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.