¹³ A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.

¹⁴ A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.

¹⁵ A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.

¹⁶ Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.

¹⁷ A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.

¹⁸ Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.

¹⁹ A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.

²⁰ I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.

²¹ Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.

²² A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.

²³ A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.

²⁴ Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.

²⁵ Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.

²⁶ A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.

²⁷ Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

²⁸ I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.

²⁹ A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.

³⁰ Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.

³¹ A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?

³² A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.

³³ Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.

³⁴ A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.

³⁵ A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.

³⁶ A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.

¹ A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

² Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

³ A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?

⁴ Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

⁵ Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.

⁶ A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

⁷ Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

⁸ Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

⁹ Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

¹⁰ A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

¹¹ Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

¹² Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

¹³ A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

¹⁴ Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

¹⁵ I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

¹⁶ Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

¹⁷ Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?

¹⁸ Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.

¹⁹ Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

²⁰ Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

²¹ A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.

²² A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.

²³ Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.

²⁴ On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.

²⁵ Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.

²⁶ On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.

²⁷ A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.

²⁸ Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.

²⁹ A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.

³⁰ I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,

³¹ Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.

³² Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.

³³ I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?

³⁴ I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.

³⁵ I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.

³⁶ A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.

³⁷ I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.

³⁸ Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.

³⁹ A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.

¹ I přistoupili k němu farizeové a saduceové, a pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal.

² On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe.

³ A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů nemůžete souditi?

⁴ Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení Jonáše proroka. A opustiv je, odšel.

⁵ A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba.

⁶ Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského.

⁷ Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba.

⁸ A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali?

⁹ Ještě-liž nerozumíte, ani pamatujete na pět chlebů, jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu, a kolik jste košů drobtů sebrali?

¹⁰ Ani na sedm chlebů, jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí, a kolik jste košů drobtů sebrali?

¹¹ I kterakž pak nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě: Varujte se od kvasu farizejského a saducejského?

¹² Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů.

¹³ Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým mne praví lidé býti, mne Syna člověka?

¹⁴ A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků.

¹⁵ I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte?

¹⁶ I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, Syn Boha živého.

¹⁷ A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích.

¹⁸ I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí.

¹⁹ A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.

²⁰ Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus.

²¹ A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.

²² I odved ho Petr na stranu, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nestaneť se tobě toho.

²³ Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdiž za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské.

²⁴ Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne.

²⁵ Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji.

²⁶ Nebo co jest platno člověku, by pak všecken svět získal, a své duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou?

²⁷ Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho.

²⁸ Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém.

¹ A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí,

² A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.

³ A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.

⁴ A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udělejme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

⁵ Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, zavzněl hlas z oblaku řkoucí: Toto jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.

⁶ To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi.

⁷ A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka jim: Vstaňte, nebojte se.

⁸ A pozdvihše očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.

⁹ Když pak sstupovali s hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých.

¹⁰ I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákoníci praví, že má Eliáš prve přijíti?

¹¹ A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.

¹² Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich.

¹³ Tedy srozuměli učedlníci, že jim to praví o Janovi Křtiteli.