²¹ I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

²² I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

²³ I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

²⁴ Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.

²⁵ I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.

²⁶ Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.

²⁷ A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.

²⁸ Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.

²⁹ A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

³⁰ Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.

³¹ Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

³² A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

³³ I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?

³⁴ Odpověděl jim Ježíš: Amen, Amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

³⁵ A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.

³⁶ Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.

³⁷ Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.

³⁸ Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.

³⁹ Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.

⁴⁰ Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.

⁴¹ Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.

⁴² Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

⁴³ Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.

⁴⁴ Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

⁴⁵ Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

⁴⁶ Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

⁴⁷ Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.

⁴⁸ Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

⁴⁹ Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

⁵⁰ Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

⁵¹ Amen, Amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.

⁵² Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

⁵³ Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?

⁵⁴ Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

⁵⁵ A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

⁵⁶ Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.

⁵⁷ Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

⁵⁸ Řekl jim Ježíš: Amen, Amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.

⁵⁹ I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.

¹ Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození.

² I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?

³ Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.

⁴ Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati.

⁵ Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa.

⁶ To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého.

⁷ A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida.

⁸ Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?

⁹ Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem.

¹⁰ Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé?

¹¹ On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.

¹² I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím.

¹³ Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům.

¹⁴ Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho.

¹⁵ I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím.

¹⁶ Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi.

¹⁷ Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest.

¹⁸ I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel.

¹⁹ A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?

²⁰ Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.

²¹ Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.

²² Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.

²³ Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.

²⁴ I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest.

²⁵ I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.

²⁶ I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé?

²⁷ Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?

²⁸ I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci.

²⁹ My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest.

³⁰ Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé.

³¹ Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.

³² Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného.

³³ Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti.

³⁴ Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.

³⁵ Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?

³⁶ Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho?

³⁷ I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest.

³⁸ A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.

³⁹ I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.

⁴⁰ I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme?

⁴¹ Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.

¹ Amen, Amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

² Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

³ Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

⁴ A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

⁵ Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

⁶ To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

⁷ Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, Amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

⁸ Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

⁹ Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

¹⁰ Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

¹¹ Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

¹² Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

¹³ Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

¹⁴ Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

¹⁵ Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

¹⁶ A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹⁷ Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

¹⁸ Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.