¹² Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.

¹³ Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto Židé, buďto Řekové, buďto služebníci, nebo svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme.

¹⁴ Nebo tělo není jeden úd, ale mnozí.

¹⁵ Dí-li noha: Poněvadž nejsem rukou, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

¹⁶ A dí-li ucho: Když nejsem oko, nejsem z těla, zdaliž proto není z těla?

¹⁷ Jestliže všecko tělo jest oko, kde pak bude sluch? Pakli všecko tělo jest sluch, kde povonění?

¹⁸ Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle, tak jakž jest on chtěl.

¹⁹ Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd, kde by bylo tělo?

²⁰ Ale nyní mnozí údové jsou, však jedno tělo.

²¹ A tak nemůžť oko říci ruce: Nepotřebí mi tebe, anebo opět hlava nohám: Nepotřebuji vás.

²² Nýbrž mnohem více údové, kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti, potřební jsou.

²³ A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle, ty větší ctí přistíráme; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají,

²⁴ Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují. Ale Bůh tak způsobil tělo, poslednějšímu dav hojnější poctu,

²⁵ Aby nebyla nesvornost v těle, ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali

²⁶ A protož jestliže trpí co jeden úd, spolu s ním trpí všickni údové; pakli jest v slávě jeden úd, radují se spolu s ním všickni údové.

²⁷ Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.

²⁸ A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly, druhé proroky, třetí učitele, potom moci, potom ty, kteří mají dary uzdravování, pomocníky, správce jiných, rozličnost jazyků mající.

²⁹ Zdaliž jsou všickni apoštolé? Zdali všickni proroci? Zdali všickni učitelé? Zdali všickni divy činí?

³⁰ Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví? Zdali všickni vykládají?

³¹ Snažujtež se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.

¹ Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.

² A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

³ A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych jen neměl, nic mi to neprospívá.

⁴ Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.

⁵ V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.

⁶ Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.

⁷ Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.

⁸ Láska nikdy nevypadá, ačkoli proroctví přestanou, i jazykové utichnou, i učení v nic přijde.

⁹ Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme.

¹⁰ Ale jakžť by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.

¹¹ Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem učiněn muž, opustil jsem dětinské věci.

¹² Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.

¹³ Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

¹ Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.

² Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.

³ Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.

⁴ Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.

⁵ Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.

⁶ A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?

⁷ Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?

⁸ Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?

⁹ Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.

¹⁰ Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.

¹¹ Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.

¹² Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.

¹³ A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.

¹⁴ Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.

¹⁵ Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.

¹⁶ Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?

¹⁷ Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.

¹⁸ Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.

¹⁹ Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.

²⁰ Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.

²¹ Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.

²² A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.

²³ A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?

²⁴ Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.

²⁵ A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.

²⁶ Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.

²⁷ Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.

²⁸ Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.

²⁹ Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.

³⁰ Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.

³¹ Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.

³² Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.

³³ Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.

³⁴ Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.

³⁵ Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.

³⁶ Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?

³⁷ Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.

³⁸ Pakli kdo neví, nevěz.

³⁹ A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.

⁴⁰ Všecko slušně a podle řádu ať se děje.

¹ Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,

² Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

³ Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,

⁴ A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

⁵ A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.

⁶ Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.

⁷ Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.

⁸ Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.

⁹ Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.

¹⁰ Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.

¹¹ Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.

¹² Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?

¹³ Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.

¹⁴ A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.

¹⁵ A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.

¹⁶ Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.

¹⁷ A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.

¹⁸ A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.

¹⁹ Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.

²⁰ Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

²¹ Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

²² Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

²³ Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.

²⁴ Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.

²⁵ Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

²⁶ Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.

²⁷ Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.

²⁸ A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.

²⁹ Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

³⁰ Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?

³¹ Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.

³² Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

³³ Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

³⁴ Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

³⁵ Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?

³⁶ Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.

³⁷ A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.

³⁸ Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.

³⁹ Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.

⁴⁰ A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,

⁴¹ Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

⁴² Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;

⁴³ Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;

⁴⁴ Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.

⁴⁵ Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.

⁴⁶ Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.

⁴⁷ První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.

⁴⁸ Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.

⁴⁹ A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

⁵⁰ Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.

⁵¹ Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.

⁵² Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.

⁵³ Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.

⁵⁴ A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

⁵⁵ Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

⁵⁶ Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.

⁵⁷ Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

⁵⁸ Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.

¹ O sbírce pak na svaté, jakž jsem nařídil v církvích Galatských, tak i vy čiňte.

² V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož, schovaje podle možnosti, aby ne teprv, když k vám přijdu, sbírky se dály.

³ Když pak přijdu, kterékoli osoby schválíte skrze listy, tyť pošli, aby donesli tuto milost vaši do Jeruzaléma.

⁴ Pakliť by bylo potřebí, abych i já šel, půjdouť se mnou.

⁵ Přijduť pak k vám, když Macedonií projdu; (nebo Macedonií míním projíti.)

⁶ Ale u vásť snad poostanu, aneb i přes zimu pobudu, abyste vy mne doprovodili, kamž bych koli šel.

⁷ Nechci zajisté s vámi se nyní toliko na zastavení shledati, ale naději se, že za nějaký čas pobudu u vás, bude-li Pán chtíti.

⁸ Zůstanuť pak v Efezu až do letnic.

⁹ Nebo otevříny jsou mi tu veliké a mocné dveře, a protivníku mnoho.

¹⁰ Přišel-liť by pak k vám Timoteus, hleďtež, aby bezpečně byl u vás; neboť dílo Boží dělá jako i já.

¹¹ Protož nechť jím žádný nepohrdá, ale vyprovoďte jej v pokoji, ať přijde ke mně; neboť na něj čekám s bratřími.

¹² O Apollovi pak bratru oznamuji vám, že jsem ho velmi prosil, aby šel k vám s bratřími. Ale nikoli nebyla vůle jeho, aby nyní přišel, než přijdeť, když bude míti čas příhodný.

¹³ Bděte, stůjte u víře, zmužile sobě čiňte a buďtež silní.

¹⁴ Všecky věci vaše ať se dějí v lásce.

¹⁵ Prosímť vás pak, bratří, znáte čeled Štěpánovu, že jsou oni prvotiny Achaie, a že jsou se v službu svatým vydali,

¹⁶ Abyste i vy poddáni byli takovým, i všelikému pomáhajícímu a pracujícímu.

¹⁷ Těšímť se pak z příchodu Štěpána a Fortunáta a Achaika; nebo nedostatek pro vaši nepřítomnost oni doplnili.

¹⁸ Potěšili zajisté mého ducha i vašeho. Protož znejtež takové.

¹⁹ Pozdravujíť vás sborové, kteříž jsou v Azii. Pozdravujíť vás v Pánu velice Akvila a Priscilla, s církví tou, kteráž jest v domu jejich.

²⁰ Pozdravují vás všickni bratří. Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém.

²¹ Pozdravení vlastní rukou Pavlovou.

²² Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista, budiž proklatý: Maran atha.

²³ Milost Pána Jezukrista budiž s vámi.

²⁴ I láska má v Kristu Ježíši se všemi vámi. Amen.