921. Noe vystavěl Hospodinovi oltář – tímto způsobem je zobrazen Pán, což je patrné z toho, co již bylo řečeno dříve. Všechny náboženské obřady Staré církve zobrazovaly Pána, stejně jako náboženské obřady Židovské církve. Hlavním předobrazujícím předmětem v pozdější době byl oltář a také zápalná oběť, která byla přinášena z čistých zvířat a čistých ptáků. Čistá zvířata zobrazovala dobro účinné lásky k bližnímu a čistí ptáci zobrazovali pravdy víry. Když lidé Staré církve přinášeli tyto oběti, znamenalo to, že obětovali Pánu darem tato dobra a pravdy. Nic jiného nemůže být Pánu obětováno, aby Ho to potěšilo. Potomci těchto lidí, jak pohané a také i Židé, neznali pravý význam těchto obětí, a tak ho překroutili. Svou bohoslužbu vnímali pouze jako záležitost vnějších úkonů a předmětů.
II. Skutečnost, že oltář byl hlavním objektem, který představoval Pána, je patrná také z toho, že oltáře měli už pohané předtím, než byly zavedeny ostatní náboženské obřady, dříve, než byla vytvořena archa úmluvy a dříve, než byl postaven chrám. Je to také zřejmé z toho, že Abram šel na horu východně od Bethelu, kde vztyčil oltář a tam vzýval Pána (viz Genesis 12:8). Také je to patrné z toho, že byl poslán obětovat Izáka jako zápalnou oběť na oltáři (Genesis 22:2,9). Dále je to zřejmé z toho, že Jákob vybudoval oltář u Luz neboli Betelu (viz Genesis 35:6,7) a z toho, že Mojžíš vybudoval oltář pod horou Sinaj, kde obětoval (viz Exodus 24:4-6). To vše se přihodilo dříve, než byly zavedeny zápalné oběti a dříve, než byla vytvořena archa úmluvy, kde potom byly slouženy na poušti bohoslužby.
Fakt, že i pohané měli oltáře, je patrná z toho, co bylo řečeno o Balamovi, jenž řekl Balákovi, aby postavil sedm oltářů a připravil sedm býků a sedm beranů (viz Numeri 23:1–7,15–18,29,30). Též je to zřejmé z příkazu zničit oltáře pohanů (viz Deuteronomium 7:5 a Soudců 2:2). Z toho všeho vyplývá, že bohoslužby u oltáře a oběti nebyly u Židů nic nového. Stavění oltářů, obzvláště pro vzpomínkové účely, bylo známo ještě dříve, než lidé věděli něco o zabíjení a obětování zvířat.
III. Že oltáře znamenají zobrazení Pána a zápalné oběti následnou bohoslužbu, je zcela zřejmé z knih proroků a také od Mojžíše, kde se mluví o tom, že Levimu bylo svěřeno kněžství:
Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. (Deuteronomium 33:10)
To se týká celé bohoslužby. Vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele znamená vnitřní bohoslužbu a klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly symbolizuje vnější bohoslužbu, která koresponduje s bohoslužbou vnitřní.
V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele. Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ... (Izajáš 17:7-8)
Vzhlížet k oltářům zde evidentně znamená reprezentativní bohoslužbu obecně, která měla být zrušena.
U stejného proroka čteme:
V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země a posvátný sloup při jejích hranicích bude zasvěcen Hospodinu. (Izajáš 19:19)
Zde oltář zobrazuje vnější bohoslužbu.
IV. Pláč 2:7:
Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, ... (Český studijní překlad)
Oltář zde označuje reprezentující bohoslužbu, která se stala modlářskou.
Efrajim postavil mnoho oltářů, aby hřešil; má tedy oltáře a hřeší.
Oltáře tady představují veškerou zobrazující bohoslužbu oddělenou od bohoslužby vnitřní a všechny modlářské praktiky.
Zpleněna budou posvátná návrší Ávenu, hřích Izraele. Na jejich oltářích vyroste trní a hloží.
Zde oltáře zobrazují modlářskou bohoslužbu.
U Ámose 3:14 čteme:
V den, kdy budu trestat Izraele za jeho nevěrnosti, ztrestám i oltáře bételské; rohy oltáře budou odseknuty, padnou k zemi.
Zde oltáře opět představují reprezentující bohoslužbu, která se stala modlářskou.
Sešli své světlo a svoji věrnost; ty ať mě vedou, ty ať mě přivedou k tvé svaté hoře, k příbytku tvému a já tam přistoupím k Božímu oltáři, k Bohu, zdroji své jásavé radosti, ...
Tady oltář představuje Pána. Stavění oltářů ve Staré a Židovské církvi zobrazovalo Pána. Protože bohoslužba byla sloužena zejména pomocí zápalných a dalších obětí, které v podstatě reprezentující bohoslužbu znázorňovaly, je z toho zřejmé, že sám oltář tuto bohoslužbu symbolizuje.