923. Z toho, co již bylo řečeno, je zřejmé, že slova obětoval zápalné oběti na oltáři znamenají veškerou bohoslužbu, která pocházela z dobra a pravdy. Zápalné oběti byly hlavním elementem bohoslužby reprezentativní církve, později to byly oběti zabitím. O nich bude díky Boží milosti pojednáváno později (viz č. 2165, 2177, 2180, 3880). Skutečnost, že zápalné oběti jako celek symbolizují reprezentativní bohoslužby, je patrná i z knih proroků.
Kéž ti (Hospodin) sešle pomoc ze svatyně, kéž tě podepírá ze Sijónu! Kéž má na paměti všechny tvé obětní dary, kéž tvou oběť zápalnou rád přijme. (Swedenborgův překlad uvádí místo přací věty uvedené slovem „kéž“ budoucí čas tj. „Hospodin ti sešle...“)
U Izajáše 56:6-7 čteme:
Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, ... přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení...
Zde oběti zápalné i obětní hody představují veškerou bohoslužbu. Zápalné oběti označují bohoslužbu, která má svůj původ v lásce, a obětní hody bohoslužbu, která má svůj původ ve víře, jež z lásky vyrůstá. Jak je v knihách proroků obvyklé, jsou zde vnitřní skutečnosti popisovány pomocí vnějších skutečností.
