⁸ Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

⁹ Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

¹⁰ Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

¹¹ Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

¹² A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]

¹ Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

² Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

³ Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.

⁴ Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?

⁵ Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.

⁶ Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

⁷ Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.

⁸ Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.

⁹ Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.

¹⁰ Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal. [ (Psalms 6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. ]

¹ Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova.

² Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,

³ Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.

⁴ Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,

⁵ Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),

⁶ Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

⁷ Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.

⁸ I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.

⁹ Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.

¹⁰ Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.

¹¹ Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.

¹² Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.

¹³ Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.

¹⁴ Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.

¹⁵ Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

¹⁶ Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.

¹⁷ Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. [ (Psalms 7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího. ]

¹ Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův.

² Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.

³ Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.

⁴ Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:

⁵ Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?

⁶ Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.

⁷ Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:

⁸ Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,

⁹ Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. [ (Psalms 8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! ]

¹ Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův.

² Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.

³ Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,

⁴ Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.

⁵ Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.

⁶ Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.

⁷ Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.

⁸ Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.

⁹ Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.

¹⁰ Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.

¹¹ I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.

¹² Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.

¹³ Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

¹⁴ Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

¹⁵ Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

¹⁶ Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.

¹⁷ Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

¹⁸ Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.

¹⁹ Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.

²⁰ Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]

¹ Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

² Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

³ Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

⁴ Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

⁵ Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

⁶ Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

⁷ Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

⁸ Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

⁹ Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

¹⁰ Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

¹¹ Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

¹² Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

¹³ Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

¹⁴ Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

¹⁵ Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

¹⁶ Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

¹⁷ Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

¹⁸ Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.