¹⁴ Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.

¹⁵ Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.

¹⁶ Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.

¹ Žalm a píseň, ke dni sobotnímu.

² Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší,

³ Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci,

⁴ Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou.

⁵ Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu.

⁶ Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá.

⁷ Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu,

⁸ Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky.

⁹ Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin.

¹⁰ Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti.

¹¹ Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým.

¹² I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším.

¹³ Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se.

¹⁴ Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou.

¹⁵ Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, [ (Psalms 92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. ]

¹ Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul.

² Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi.

³ Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých.

⁴ Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin.

⁵ Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky.

¹ Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

² Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

³ Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

⁴ Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

⁵ Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

⁶ Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

⁷ Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

⁸ Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

⁹ Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

¹⁰ Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

¹¹ Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

¹² Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

¹³ Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

¹⁴ Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

¹⁵ Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

¹⁶ Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?