²⁸ To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.

²⁹ I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,

³⁰ Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.

³¹ A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.

³² Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.

³³ A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?

³⁴ A oni řekli: Pán ho potřebuje.

³⁵ I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.

³⁶ A když on jel, stlali roucha svá na cestě.

³⁷ Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,

³⁸ Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.

³⁹ Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.

⁴⁰ I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.

⁴¹ A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,

⁴² Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.

⁴³ Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.

⁴⁴ A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.

⁴⁵ A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,

⁴⁶ Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.

⁴⁷ I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.

⁴⁸ A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.

¹ I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,

² I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?

³ I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:

⁴ Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?

⁵ Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

⁶ Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.

⁷ I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.

⁸ I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.

⁹ I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.

¹⁰ A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.

¹¹ A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.

¹² I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.

¹³ Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.

¹⁴ Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.

¹⁵ A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?

¹⁶ Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.

¹⁷ A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.

¹⁸ Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.

¹⁹ I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.

²⁰ Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.

²¹ I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.

²² Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?

²³ Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?

²⁴ Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.

²⁵ On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.

²⁶ I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.

²⁷ Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,

²⁸ Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.

²⁹ I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.

³⁰ I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.

³¹ A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.

³² Nejposléze po všech umřela i žena.

³³ Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?

³⁴ A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.

³⁵ Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.

³⁶ Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.

³⁷ A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

³⁸ Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.

³⁹ Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.

⁴⁰ I neodvážili se jeho na nic více tázati.

⁴¹ On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?

⁴² A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,

⁴³ Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.

⁴⁴ Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?

⁴⁵ I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:

⁴⁶ Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,

⁴⁷ Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

¹ A pohleděv, uzřel lidi bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice.

² Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla dva šarty.

³ I řekl: Vpravdě pravím vám, že vdova tato chudá více uvrhla nežli všickni jiní.

⁴ Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla.

⁵ A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i jinými okrasami ozdoben byl, řekl:

⁶ Načež se to díváte? Přijdouť dnové, v nichžto nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.

⁷ I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi?

⁸ On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Že já jsem Kristus, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich.

⁹ Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prve býti, ale ne ihned konec.