414. Lidé v nebi se neustále přibližují k jaru svého života. Čím více tisíciletí žijí, tím je jejich jaro příjemnější a šťastnější. To trvá navěky a stupňuje se podle toho, jakého pokroku a úrovně dosáhne jejich láska k Bohu, láska k bližnímu a víra.
Ženy, které zemřely staré a sešlé věkem a žily ve víře v Pána, v lásce k bližnímu a ve šťastné manželské lásce se svým manželem, postupem času vcházejí do stále hlubšího rozkvětu mládí a krásy, která převyšuje každý ideál krásy, jaký oči mohou spatřit. Dobrota a láska k bližnímu je tím, co je utváří a činí z nich svůj obraz, a způsobují, že potěšení a krása lásky k bližnímu vyzařují i z těch nejnepatrnějších rysů jejich obličeje, takže vyhlížejí jako skutečné podoby této lásky. Někteří lidé je spatřili a užasli.
Forma lásky k bližnímu je v nebi jasně viditelná, neboť je to sama tato láska, jež zobrazuje a je zobrazována - celý anděl, zejména jeho obličej, jako by byl touto láskou, jež se zřetelně navenek ukazuje a druzí ji jasně vnímají. Když tuto formu někdo pozoruje, je nevýslovně krásná a vzněcuje nejniternější život jeho mysli láskou k bližnímu.
Stručně řečeno, stárnout v nebi znamená mládnout. Lidé, kteří žili v lásce k Pánu a v lásce k bližnímu, nabývají v příštím životě této formy, tedy takové krásy. Všichni andělé jsou takoví, a to s nekonečnou různorodostí, jež vytváří nebe.
