¹ Píseň a žalm Azafův.

² Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

³ Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

⁴ Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

⁵ Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

⁶ Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

⁷ Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

⁸ Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

⁹ Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.

¹⁰ Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

¹¹ Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

¹² Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

¹³ Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

¹⁴ Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

¹⁵ Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

¹⁶ Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

¹⁷ Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

¹⁸ Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]

¹ Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm.

² Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů!

³ Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému.

⁴ Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj.

⁵ Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah.

⁶ Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich,

⁷ Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází.

⁸ Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu.

⁹ Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah.

¹⁰ Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého.

¹¹ Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.

¹² Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. [ (Psalms 84:13) Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. ]

¹ Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm.

² Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba.

³ Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah.

⁴ Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou.

⁵ Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám.

⁶ Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu?

⁷ Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě?

⁸ Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám.

⁹ Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství.

¹⁰ Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší.

¹¹ Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení.

¹² Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati.

¹³ Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. [ (Psalms 85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. ]

¹ Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

² Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

³ Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

⁴ Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

⁵ Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

⁶ Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

⁷ V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

⁸ Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

⁹ Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

¹⁰ Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

¹¹ Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

¹² I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

¹³ Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

¹⁴ Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

¹⁵ Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

¹⁶ Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

¹⁷ Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.