1
Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2
Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3
A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4
I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5
A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6
Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7
Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8
Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
9
A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
10
Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11
A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
12
Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13
On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14
Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15
Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16
Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
