Passo 133: Life in heaven does not follow a clock (continued)

     

Estudar Esta Passagem

Nebe a peklo # 168

Ver informações bibliográficas
Por Emanuel Swedenborg

168. Andělé, kteří mluví s lidmi, nehovoří nikdy pomocí přírodních představ vlastních člověku, jež jsou všechny odvozeny z času, prostoru, hmoty a jim odpovídajících skutečností. Používají duchovní představy, které jsou všechny odvozeny ze stavů a jejich různých proměn v andělích i mimo ně. Když však andělské představy, jež jsou duchovní, vplývají do lidí, ihned se samy od sebe promění v lidem vlastní přírodní představy, jež jsou dokonale souvztažné s představami duchovními. Andělé ani lidé nevědí, že se tak děje; přesto je veškerý vliv nebe na člověka právě takový.

Jistí andělé byli připuštěni blíže do mých myšlenek, a to i do přírodních myšlenek, které zahrnovaly mnoho představ odvozených z času a prostoru. Protože však ničemu z toho nerozuměli, ustoupili rychle zpátky, a když ustoupili, slyšel jsem je říkat, že se ocitli v temnotě.

O tom, že andělé o čase nic nevědí, jsem se dověděl ze zkušenosti. Jistý obyvatel nebe byl takového uzpůsobení, že mohl být vpuštěn i do přírodních představ pozemského člověka. Rozmlouval jsem s ním pak jako člověk s člověkem. Nejprve nevěděl, co to je, co jsem nazýval časem. Musel jsem jej proto poučit, jak se Slunce zdánlivě otáčí kolem naší Země a vymezuje roky a dny, a že se díky tomu roky dělí na čtyři roční období, měsíce a týdny, a den na dvacet čtyři hodin, a že se tyto doby pravidelně střídají, a tím vzniká čas. Když to slyšel, divil se a pravil, že o tom nic nevěděl a znal jen stavy.

Během naší rozmluvy jsem mu také řekl, že se ve světě ví, že v nebi není čas. Lidé se totiž vyjadřují tak, jako by to věděli; o těch, kteří umírají, říkají, že opouštějí časnost a že ji překračují, čímž se rozumí, že odcházejí ze světa. Řekl jsem mu také, že někteří lidé vědí, že zdrojem času jsou stavy, neboť člověk zakouší čas přesně podle stavů svých pohnutek. Zdá se krátký těm, kdo prožívají radost a veselí, a dlouhý těm, kdo prožívají nepříjemnosti a zármutek, a mění se ve stavu naděje a očekávání. Proto učenci bádají, co to je čas a prostor, a někteří vědí, že čas přísluší přírodnímu člověku.