1
Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
2
A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3
I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4
Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5
Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6
(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
7
Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8
Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10
I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11
Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
12
A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13
I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
14
Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15
Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16
Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17
A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18
Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19
A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
20
On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21
I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22
Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23
(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
24
Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25
A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26
Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, Amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27
Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.
28
Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30
I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31
Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32
Tedy řekl Ježíš: Amen, Amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33
Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
34
A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35
I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36
Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37
Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38
Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
39
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
41
I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42
A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43
Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44
Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45
Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46
Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
47
Amen, Amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
49
Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50
Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
51
Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
52
Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
53
I řekl jim Ježíš: Amen, Amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54
Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
55
Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57
Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58
Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
59
Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
60
Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
61
Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62
Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
63
Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
64
Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65
I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
66
A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67
Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
68
I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.
69
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70
Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71
A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.
