V určitém okamžiku se lidé stali náboženskými. (Někdo by mohl namítnout, že právě v tomto okamžiku se naši předkové stali skutečně lidmi.) Možná se předtím zabývali pouze praktickými, fyzickými věcmi, jako je jídlo, páření a přežití. Ale něco se stalo. Začali mít duchovní myšlenky. Existují archeologická naleziště, v nichž byly lidské bytosti pohřbeny s hrobovými výbavami - což pravděpodobně svědčí o víře v posmrtný život - starými 100 000 let. Také vyřezávali figurky imaginárních bytostí - zčásti lidských, zčásti zvířecích.
Tento vývoj lidské společnosti považují archeologové a antropologové za pokrok. Lidská mysl se vyvinula do té míry, že mohla mít větší duchovní vědomí.
Srovnejme to s dneškem. Dnes je víra v duchovní skutečnosti mnohými lidmi považována za zpátečnickou věc; za něco, co by mělo být praktickým, fyzikálním a vědeckým myšlením odsunuto na druhou kolej.
Co to tedy bylo - přechodná fáze, od které se nyní můžeme oprostit? Nebo skutečný, přelomový pokrok, který potřebujeme, ale který riskujeme ztratit?
(A zeptejte se sami sebe... co by si Screwtape přál, abyste si mysleli?)
