Otázka od přítele: "Mohl byste mi prosím vysvětlit, jak rozumět následujícímu tvrzení?:
"Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti; dobrý rozum mají všichni, kdo plní jeho přikázání." (Žalmy 111:10, a podobně, Přísloví 9:10.)
To je dobrá otázka: Jak může být STRACH počátkem moudrosti? Zvláště když je předmětem strachu Bůh lásky?
Toto téma bázně před Pánem Jehovou prochází silně Starým zákonem, zjevením daným Hebrejcům, kteří žili předtím, než přišel na zem jako Ježíš Kristus. Zde je jeden příklad na začátek:
"Ať se Jehovy bojí celá země, ať před ním stojí v úctě všichni obyvatelé světa. Neboť on promluvil, a stalo se, přikázal, a obstálo to". (Žalmy 33:8-9)
Jehova je Stvořitel. Starý zákon ho často popisuje jako mocného a náročného Boha. Přikazuje, aby se ho lidé učili poslouchat. Odměňuje poslušné a trestá ty, kteří ho neposlouchají a odvracejí se od něj. Někdy mění své názory a Mojžíš a ostatní se s ním zřejmě občas dohadovali a přesvědčovali ho, aby dospěl k jiným závěrům. (2 Samuelova 24:16) Dokonce se může "smát" i zlým. (Žalmy 37:13) David kdysi naříkal, že Bůh "nás zavrhl a ponížil" a že spí, zatímco se děje zlo. (Žalmy 44:9,23)
Duchovní význam těchto starozákonních pasáží, vysvětlený v Nebeských naukách, které nám Swedenborg předal, ukazuje, že Bůh ve skutečnosti nikoho netrestá. Bolest a trest špatných následků pocházejí ze zla, které pohání lidské bytosti zevnitř. Bůh dovoluje trest, aby obnovil řád, a z jeho zla přináší dobro - jedná vždy z nekonečné lásky, která je jeho podstatou. "Přirozený člověk" - včetně nízké pozemské mysli v nás všech - však vidí Boha jako hněvivého, svévolného a pomstychtivého. Ve skutečnosti je Bůh milující a je to právě přirozený člověk, kdo se na Boha hněvá a má pocit, že se na nás zlobí.
Přesto nás řada starozákonních veršů nabádá, abychom se Boha v určitém smyslu báli. Žalmy 34 jasně popisuje typ člověka, který se skutečně "bojí" Pána. Tyto pasáže jsou napsány především pro přirozeného člověka v každém z nás a pro děti - aby nám pomohly pochopit, jak máme ve své nízké přirozené mysli vážně naslouchat Pánu Bohu, našemu Stvořiteli, a poslouchat ho, zejména jeho Desatero.
Zpočátku se to může zdát jako strach z Boha jako Zákonodárce, protože nás může potrestat - a tak je mladý člověk nebo rozhněvaný hříšník osloven přímo: cesta k moudrosti spočívá v tom, že začneme bát se Boha, který nás stvořil a postavil před nás život v řádu a dobru. Naučíme-li se poslouchat svého Stvořitele, budeme růst a poznávat Boží lásku a strach, který jsme zpočátku pociťovali, změní svůj charakter a naše láska k Bohu může růst.
JAKÝ JE DUCHOVNÍ SMYSL BÁZNĚ PŘED BOHEM?
Nový zákon a nebeské nauky nás vyzývají k vyššímu chápání Boha a bázně před Bohem, včetně pojmu svaté bázně. Zde je jedno shrnutí:
Bát se Hospodinova jména znamená symbolicky milovat, protože každý, kdo miluje druhého, se bojí, že ublíží tomu, koho miluje. Bez tohoto strachu není opravdové lásky. V souladu s tím se někdo, kdo miluje Pána, bojí páchat zlo, protože zlo jde proti Pánu, stejně jako jde proti jeho božským zákonům ve Slově..... Bát se Boha symbolicky znamená milovat věci, které mají co do činění s Bohem, tím, že je konáme, a odmítat konat věci, které jdou proti němu." (Zjevená Apokalypsa 527)
Jedno krátké shrnutí duchovního smyslu říká jednoduše, že bát se Hospodina jako "počátek moudrosti" znamená, že je moudré uctívat Hospodina. (Proroci a Žalmy 361).
Další vysvětlení o bázni před Bohem přichází v diskusi o "malých a velkých", kteří se "bojí" Hospodinova jména (Zjevení Janovo 11:18). Po smrti jsou spaseni všichni lidé, křesťané i nekřesťané, duchovně malí i velcí, "kteří se bojí Boha a žijí ve vzájemné lásce, v upřímnosti srdce a v upřímnosti z náboženských zásad, neboť všichni takoví jsou intuitivní vírou v Boha a životem v lásce spojeni co do duše s nebeskými anděly, a tak jsou spojeni s Pánem a spaseni". (Vysvětlení apokalypsy 696:1)
Písemné pasáže, které nás nabádají, abychom se "báli Jehovy", také říkají, že bychom měli "zachovávat a plnit" jeho slova a přikázání - protože Boha uctíváme prostřednictvím pravd i dober. "Bát se" se týká porozumění člověka a dobro v životě se týká vůle v nás. Božská pravda může přinášet děsivý strach v tom smyslu, že odsuzuje zlo do pekla. Božské dobro však neodsuzuje, neboť nakolik člověk přijímá a jedná z autentického dobra, toto dobro odnímá odsouzení. "Nakolik je člověk v dobru lásky, natolik je v něm bázeň Boží; ... také strach a hrůza mizí a stávají se svatou bázní provázenou úctou, nakolik je člověk v dobru lásky a v pravdě....". (Vysvětlení apokalypsy 696:6) Stejně tak úcta a bázlivost při uctívání se u každého liší podle stavu našeho života.
V lásce k Bohu a bližnímu nechybí bázeň:
Duchovní bázeň je svatá bázeň, která přetrvává v každé duchovní lásce, a to různě podle kvality a množství této lásky. V takové bázni je duchovní člověk a ví, že Pán nikomu nečiní zlo..., ale všem činí dobro a každého chce pozvednout... k sobě do nebe. Proto je bázeň duchovního člověka svatou bázní, aby se zlým životem a falešným učením člověk neodvrátil a neublížil tak oné Boží lásce v sobě. (Vysvětlení apokalypsy 696:23)
Na mnoha místech Swedenborgových spisů se dále hovoří o "svaté bázni" - o našem strachu, že ublížíme Bohu a lidem, které milujeme.
MÁM SE TEDY BÁT BOHA?
Ve skutečném životě, když někoho milujeme, rádi myslíme na dobré věci, které pro něj můžeme udělat. Ale možná úplně první zásadní věcí - počátkem moudrosti - je vyhnout se všemu, co by člověku ublížilo nebo ho nějak převálcovalo. Počáteční nadšená láska může být příliš silná, pokud si nepromyslíme možné dopady našich slov nebo činů. Velmi silný náboženský konvertita může slibovat víc, než je jeho nitro schopno unést, dokud neudělá skutečné nové kroky ve svém životě. V tomto smyslu je "strach" časem první nebo primární pro naši lásku ke komukoli, včetně lásky k Bohu.
Na druhé straně existuje opačná bázeň před Bohem, která sama o sobě nezačíná moudrostí. "Strach z Boha u zlých lidí není láska, ale strach z pekla". (Zjevená Apokalypsa 527) Tento přirozený strach je "bázlivost, strach a hrůza z nebezpečí a trestů, a tedy i z pekla...." (Vysvětlení apokalypsy 696:23) – daleko od strachu, který je spojen s láskou k Bohu.
Starozákonní popisy, které líčí Boha jako hněvivého, proměnlivého a svévolného, vypovídají o této nízké duchovní mentalitě a neměly by být považovány za pravdu o Bohu - ačkoli představují, jak si mnozí lidé Boha představují. A ukazují nám klíčovou skutečnost - že Bůh Stvořitel existuje a tento vesmír i můj život jsou víc než jen můj osobní majetek, se kterým si mohu hrát, užívat si ho a budovat si vlastní představu. A pokud jsem jeho stvořením a žiji jeho způsobem, možná mě může učinit šťastným v tomto svém světě.
Skutečnost tohoto Boha a Jeho stvoření lze skutečně poznat pouze prostřednictvím vyššího duchovního druhu strachu pramenícího z lásky - přesto může časem přijít nejprve nízký přirozený strach. Když člověk racionálně zkoumá sám sebe a objeví "nějaké zlo a řekne si: 'To je hřích' a zdrží se ho ze strachu před věčným trestem ... pak se poprvé člověk z pohana, stává křesťanem". (Pravé křesťanské náboženství 525)
Jákob se jednou po silném snu o Bohu probudil s obavami a řekl: "Jehova je jistě na tomto místě a já jsem to věděl ne..... Jak strašné je toto místo! To není nikdo jiný než dům Boží.... a to je brána nebes." A tak se stalo. (Geneze 28:16-18) Po chvíli přemýšlení si slíbil: "Bude-li Bůh se mnou a bude-li mě chránit na této cestě, kterou jdu, a dá-li mi chléb k jídlu a šat k obléknutí, abych se vrátil do domu svého otce v pokoji, pak bude Jehova mým Bohem....". (Geneze 28:20-21) Nevíme, zda tento bázlivý a poněkud sobecký slib učinil z Jákoba moudrého následovníka Jehovy, ale pozdější kapitoly ukazují Jákoba jako poslušného Boha.
Osobně věřím v doslovný význam věty "Bázeň před Hospodinem je počátek moudrosti". Poslušnost a víra skutečně často začínají nízkou, přirozeně smýšlející bázní.
A tato bázeň skutečně obsahuje pociťovaný pocit, že existuje Bůh Stvořitel ("JÁ JSEM"), který chce, aby lidé jednali podle jím vytvořených systémů. Strach je tak časem počátkem moudrosti.
I když je strach z Boha zpočátku zakořeněn v sebelásce, může být součástí Božího "Budiž světlo", které zahajuje naše duchovní znovuzrození a jde ruku v ruce s naší první vizí, "že existuje něco vyššího" než já. (Viz Nebeská tajemství 20: že "člověk začíná poznávat, že dobro a pravda jsou něco vyššího.") Pokud se nacházíte ve stavu bázlivé temnoty a myslíte si, že "existuje něco vyššího", něco dobrého a pravdivého, co je nad vaší kontrolou, možná začínáte nechat světlo Stvořitele, aby vám ukázalo cestu.
Děsivý strach na nízké úrovni samozřejmě musí dozrát a přerůst v duchovní strach. Pokud činíme pokání a vyhýbáme se zlu, otevíráme dveře Pánu a dovolujeme mu, aby nás vedl duchovní reformou a znovuzrozením (regenerací). On nás vede ke svaté bázni, z dobré lásky, která je daleko odlišná od "temnoty na tvářích hlubin" (našeho duševního stavu před regenerací; Geneze 1:2)
Ano, i když vycházíte z přirozeného strachu z pekla, pokud se ho zbavíte tím, že přestanete dělat nějakou špatnou věc, začínáte tím, že věříte, že strach je skutečný - protože Bůh je skutečný a nešťastný posmrtný život je skutečný. A vy se vydáváte na cestu Božím směrem. Tento začátek v čase se může zdát nejistý, zamračený, dokonce hloupý - přesto vychází z pocitu, že příkaz vašeho Stvořitele je skutečný a má smysl. A pokud z tohoto přesvědčení jednáte, pak se toto přesvědčení ve vás začíná stávat skutečností - malým počátkem moudrosti. Pokud ji opakujete a setrváváte v ní, Pán vás vede ke svatému strachu, který pramení z lásky. Klíčem zde může být, zda jste ochotni plnit Boží učení i ve chvílích, kdy NEpociťujete strach z Něho nebo z pekla. Možná právě v tomto okamžiku moudrost skutečně začíná.
Lidé, kteří žijí v proudu Boží prozřetelnosti, jsou "neustále unášeni k šťastnějším věcem, ať už se prostředky jeví jakkoli". (Arcana Coelestia 8478:4) Důvěřují Bohu s duchovním strachem, že budou jednat proti jeho lásce nebo že budou druhým škodit, protože chtějí sloužit druhým lidem v Božím stvoření a přijímat v sobě něco, co pochází od Boha.
"Ty mi ukážeš cestu života. V tvé přítomnosti je plnost radosti, po tvé pravici jsou rozkoše na věky." (Žalmy 16:11)
