¹ Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

² Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

³ Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

⁴ A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

⁵ Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

⁶ Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

⁷ I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

⁸ Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

⁹ Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

¹⁰ Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

¹¹ Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

¹² Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

¹³ Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

¹⁴ Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

¹⁵ Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

¹⁶ Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

¹⁷ Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

¹⁸ U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

¹⁹ Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

²⁰ Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

²¹ Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

²² Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

²³ Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

¹ Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

² Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

³ Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

⁴ Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

⁵ Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

⁶ Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

⁷ Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

⁸ Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

⁹ Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

¹⁰ A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

¹¹ Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

¹² V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

¹³ Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

¹ Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně.

² Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.

³ Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.