⁴ Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.

⁵ Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.

⁶ Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

⁷ Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.

⁸ Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.

⁹ Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.

¹⁰ Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.

¹¹ Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. [ (Psalms 57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. ]

¹ Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý.

² Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímě-liž soudy činíte, vy synové lidští?

³ Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.

⁴ Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.

⁵ Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,

⁶ Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.

⁷ Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.

⁸ Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,

⁹ Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.

¹⁰ Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.

¹¹ I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. [ (Psalms 58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. ]

¹ Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho.

² Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.

³ Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.

⁴ Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.

⁵ Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.

⁶ Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.

⁷ Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

⁸ Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?

⁹ Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

¹⁰ Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.

¹¹ Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.

¹² Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.

¹³ Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.

¹⁴ Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.

¹⁵ I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.

¹⁶ Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.

¹⁷ Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. [ (Psalms 59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. ]

¹ Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

² Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

³ Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

⁴ Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

⁵ Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

⁶ Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

⁷ Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

⁸ Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

⁹ Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

¹⁰ Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

¹¹ Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

¹² Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]