¹¹ Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.

¹² Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

¹³ Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

¹⁴ Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.

¹⁵ Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

¹⁶ Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

¹⁷ Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

¹⁸ Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.

¹⁹ Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.

²⁰ Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.

²¹ Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.

²² Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.

²³ Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

²⁴ Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

²⁵ Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.

²⁶ Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.

²⁷ Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

¹ Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.

² Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.

³ Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.

⁴ Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.

⁵ Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.

⁶ Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.

⁷ Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.

⁸ Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

⁹ Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.

¹⁰ Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

¹¹ Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.

¹² Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.

¹³ Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.

¹⁴ Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.

¹⁵ Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.

¹⁶ Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.

¹⁷ Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.

¹⁸ Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

¹⁹ Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.

²⁰ Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.

²¹ Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.

²² Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

²³ Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.

²⁴ Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.

²⁵ Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.

²⁶ Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.

²⁷ Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.

²⁸ Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

¹ Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

² Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.

³ Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.

⁴ Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.

⁵ Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.

⁶ Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.

⁷ Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.

⁸ Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.

⁹ Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.

¹⁰ Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.

¹¹ Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.

¹² Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.

¹³ Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.

¹⁴ Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.

¹⁵ Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

¹⁶ Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.

¹⁷ Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.

¹⁸ Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.

¹⁹ Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.

²⁰ Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.

²¹ Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.

²² Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.

²³ Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.

²⁴ Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.

²⁵ Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.

²⁶ Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.

²⁷ Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

¹ Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

² Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

³ Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

⁴ Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

⁵ Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

⁶ Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

⁷ Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

⁸ Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

⁹ Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

¹⁰ Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

¹¹ Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

¹² Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

¹³ Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

¹⁴ Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

¹⁵ Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

¹⁶ Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

¹⁷ Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

¹⁸ Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

¹⁹ Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

²⁰ Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

²¹ Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

²² Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

²³ Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

²⁴ Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

²⁵ Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

²⁶ Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

²⁷ Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

²⁸ Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

²⁹ Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

³⁰ Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

³¹ Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

³² Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

³³ Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

¹ Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

² Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

³ Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

⁴ Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

⁵ Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

⁶ Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

⁷ Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

⁸ Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

⁹ Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

¹⁰ Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

¹¹ Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

¹² Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

¹³ Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

¹⁴ Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

¹⁵ Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

¹⁶ Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

¹⁷ Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

¹⁸ Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

¹⁹ Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

²⁰ Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

²¹ Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

²² Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

²³ Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

²⁴ Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

²⁵ Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

²⁶ Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

²⁷ Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

²⁸ Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

²⁹ Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

³⁰ Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

³¹ Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.