699. Abych mohl vidět utrpení těch, kdo jsou v pekle, a vypleňování těch, kdo jsou v nižší zemi, byl jsem tam několikrát poslán. (Být poslán dolů do pekla neznamená být přemístěn z jednoho místa na druhé. Při vpuštění do nějaké pekelné společnosti člověk zůstává na stejném místě.) Zde však popíšu pouze jednu svou zkušenost: Vnímal jsem, že kolem mne krouží jakýsi sloup, který se stále zvětšoval. Bylo mi dáno na srozuměnou, že se jedná o „bronzovou hradbu“, o níž se mluví v Písmu (viz Jeremiáš 1:18 a 15:20). Tato hradba byla vytvořena z andělských duchů, kteří měli za úkol mě ochraňovat při mé návštěvě těch nešťastníků. Při svém pobytu mezi nimi jsem slyšel jejich nářek. Volali: „Ó Bože, ó Bože! Smiluj se nad námi! Smiluj se nad námi!“ Tyto nářky se ozývaly dlouho. Bylo mi dovoleno s těmito ubožáky hovořit tak dlouho, jak jsem chtěl. Stěžovali si zejména na zlé duchy, kteří hořeli touhou je co nejvíce trápit. Tito trpící byli zoufalí a říkali, že věří, že jejich soužení bude až do věčnosti. Bylo mi však dovoleno je utěšovat.
