⁴⁷ A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸ Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

⁴⁹ A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰ I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹ A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵² I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

⁵³ Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

⁵⁴ A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵ A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶ A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷ A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸ A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹ A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

⁶⁰ I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹ I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶² I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³ Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴ A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵ A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶ A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷ Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸ A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

⁶⁹ Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰ I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

⁷¹ A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

¹ Tehdy povstavši všecko to množství jich, vedli jej ku Pilátovi.

² A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem.

³ Pilát pak otázal se ho, řka: Ty-li jsi král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš.

⁴ I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku.

⁵ Oni pak více se rozmáhali v křiku, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem.

⁶ Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský.

⁷ A když zvěděl, že by byl z panství Herodesova, poslal jej k Herodesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni.

⁸ Herodes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, protože mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div od něho učiněný uzří.

⁹ I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal.

¹⁰ Stáli pak tu přední kněží a zákoníci, tuze na něj žalujíce.

¹¹ A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi.

¹² I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek.

¹³ Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid,

¹⁴ Řekl k nim: Dali jste mi toho člověka, jako by lid odvracel po sobě, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom, což vy na něj žalujete.

¹⁵ Ano ani Herodes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu.

¹⁶ Protož potresce ho, propustím jej.

¹⁷ Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně.

¹⁸ Protož zkřikli spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabbáše.

¹⁹ Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře.

²⁰ Tedy Pilát opět mluvil k nim, chtěje propustiti Ježíše.

²¹ A oni vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj!

²² A on po třetí řekl k nim: Což jest pak zlého učinil tento? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm. Protož potresce ho, propustím.

²³ Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží.

²⁴ Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich.

²⁵ I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich.

²⁶ A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby jej nesl za Ježíšem.

²⁷ I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréžto plakaly a kvílily ho.

²⁸ A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačtež nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi.

²⁹ Nebo aj, přijdou dnové, v nichžto řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily.

³⁰ Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás!

³¹ Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém?

³² Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni.

³³ A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici.

³⁴ Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali o ně los.

³⁵ I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata s nimi, řkouce: Jinýmť jest spomáhal, nechať nyní pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený.

³⁶ Posmívali se také jemu žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu,

³⁷ A řkouce: Jsi-li ty ten král Židovský, spomoziž sám sobě.

³⁸ A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský.

³⁹ Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám.

⁴⁰ A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ty se ani Boha nebojíš, ješto jsi v témž odsouzení?

⁴¹ Myť zajisté spravedlivě trpíme, nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme, ale tento nic zlého neučinil.

⁴² I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého.

⁴³ I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji.

⁴⁴ A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté.

⁴⁵ I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se na poly.

⁴⁶ A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel.

⁴⁷ A vida centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl.

⁴⁸ A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se.

⁴⁹ Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, i ženy, kteréž byly přišly za ním od Galilee, hledíce na to.

⁵⁰ A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý,

⁵¹ Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýžto také očekával království Božího,

⁵² Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo,

⁵³ A složiv je s kříže, obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále, v kterémž ještě nebyl žádný pochován.

⁵⁴ A byl den připravování, a sobota se začínala.

⁵⁵ Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho.

⁵⁶ Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podle přikázání.

¹ První pak den po sobotě, velmi ráno vyšedše, přišly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné byly spolu s nimi.

² I nalezly kámen odvalený od hrobu.

³ A všedše tam, nenalezly těla Pána Ježíše.

⁴ I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podle nich, v rouše stkvoucím.

⁵ Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli k nim: Co hledáte živého s mrtvými?

⁶ Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl,

⁷ Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a třetí den z mrtvých vstáti.

⁸ I rozpomenuly se na slova jeho.

⁹ A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm.

¹⁰ Byly pak ženy ty: Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova, a jiné některé s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům.

¹¹ Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim.

¹² Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo.

¹³ A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus.

¹⁴ A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly.

¹⁵ I stalo se, když rozmlouvali a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se k nim, šel s nimi.

¹⁶ Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali.

¹⁷ I řekl k nim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a proč jste smutní?

¹⁸ A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů?

¹⁹ Kterýmžto on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem,

²⁰ A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej.

²¹ My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti lid Izraelský. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo.

²² Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu,

²³ A nenalezše těla jeho, přišly, pravíce, že jsou také vidění andělské viděly, kteřížto praví, že by živ byl.

²⁴ I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli.

²⁵ Tedy on řekl k nim: Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili Proroci.

²⁶ Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou?

²⁷ A počav od Mojžíše a všech Proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla.

²⁸ A vtom přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti.

²⁹ Ale oni přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal.

³⁰ I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim.

³¹ I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak zmizel od očí jejich.

³² I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma?

³³ A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli,

³⁴ Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi.

³⁵ I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba.

³⁶ A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš uprostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám.

³⁷ Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli.

³⁸ I dí jim: Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše?

³⁹ Vizte ruce mé i nohy mé, žeť v pravdě já jsem. Dotýkejte se a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti.

⁴⁰ A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy.

⁴¹ Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu něco, ješto by se pojedlo?

⁴² A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi.

⁴³ A vzav to, pojedl před nimi,

⁴⁴ A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně.

⁴⁵ Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmům.

⁴⁶ A řekl jim: Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti,

⁴⁷ A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma.

⁴⁸ Vy jste pak svědkové toho.

⁴⁹ A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

⁵⁰ I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání.

⁵¹ I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe.

⁵² A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou.

⁵³ A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen.