Jan 13

¹ Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.

² A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)

³ Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,

⁴ Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.

⁵ Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.

⁶ Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?

⁷ Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.

⁸ Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.

⁹ Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.

¹⁰ Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.

¹¹ Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.

¹² Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?

¹³ Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.

¹⁴ Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.

¹⁵ Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.

¹⁶ Amen, Amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.

¹⁷ Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.

¹⁸ Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.

¹⁹ Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.

²⁰ Amen, Amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.

²¹ A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.

²² Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.

²³ Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.

²⁴ Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?

²⁵ A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?

²⁶ Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.

²⁷ A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.

²⁸ Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.

²⁹ Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.

³⁰ A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.

³¹ Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.

³² A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.

³³ Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.

³⁴ Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.

³⁵ Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.

³⁶ Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.

³⁷ Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.

³⁸ Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.