2. Že jde o totéž Slovo, které bylo zjeveno skrze Mojžíše, proroky a evangelisty, může být zřejmé z toho, že jde o samu Božskou Pravdu, z níž pochází veškerá moudrost andělů a duchovní inteligence lidí. Totéž Slovo, které mají lidé ve světě, mají totiž také andělé v nebi; u lidí ve světě je však přírodní, zatímco u andělů v nebi je duchovní. A jelikož jde o Božské Slovo, je to také Božství vycházející, které nejenom vychází z Pána, ale je Pánem samým.
Protože tedy Slovo je Pán, bylo v celku i v jednotlivostech napsáno pouze o Něm. Od Izajáše až k Malachiáši se v něm nevyskytuje nic, co by nepojednávalo o Pánu nebo v opačném smyslu o tom, co je proti Němu. O tom doposud nikdo nevěděl; každý to však může pochopit, když si jen tuto skutečnost uvědomí a když na to bude při čtení Slova myslet - zejména pokud ví, že Slovo nemá pouze přírodní smysl, ale také smysl duchovní, a že v tomto smyslu jména osob a míst označují něco o Pánu, a proto i o nebi a církvi od Něj, nebo něco opačného.
Jelikož celé Slovo a každá jednotlivost v něm pojednávají o Pánu a tímto Slovem je Pán, neboť je Božskou Pravdou, je zřejmé, proč se praví: A Slovo stalo se tělem a přebývalo mezi námi, a spatřili jsme Jeho slávu. A také: Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla. Já jsem přišel na svět jako světlo, kdo ve Mne věří, nezůstane ve tmě. Světlem je Božská Pravda, tedy Slovo. Proto i v dnešní době každý, kdo se obrací pouze k Pánu, když čte Slovo, a modlí se k Němu, je ze Slova osvícen.
