916. Slova každé divoké zvíře a každá plazící se havěť zobrazují dobro člověka církve – divoké zvíře dobro vnitřního člověka a plazící se havěť dobro vnějšího člověka. Každý pták a všechno, co se pohybuje po zemi symbolizují pravdy – pták pravdy patřící vnitřnímu člověku a všechno, co se pohybuje po zemi pravdy patřící vnějšímu člověku. To je zřejmé z toho, co bylo řečeno a vysvětleno v předchozím verši (Genesis 8:17) o divokém zvířeti, o ptactvu a o tom, co se pohybuje po zemi. V uvedeném verši se mluví o plazící se havěti a o tom, co se pohybuje po zemi, což představuje dobro a pravdu patřící vnějšímu člověku. Protože tato slova shrnují obsah předešlých veršů, je připojen také dodatek o církvi, obzvláště o jejím dobru a pravdě. Tím je také ukázán charakter této církve, a to že je duchovní díky tomu, že hlavní důraz byl kladen na účinnou lásku k bližnímu neboli na dobro. Proto je zde nejprve jmenováno divoké zvíře a plaz a teprve pak ptactvo a to, co se plazí.
II. Církev se nazývá duchovní, jestliže jedná z účinné lásky k bližnímu, což znamená, že vytváří dobro, které pochází z účinné lásky k bližnímu. Není však duchovní církví, jestliže prohlašuje, že má víru, která je na účinné lásce k bližnímu nezávislá. V tom případě není ani církví. Vždyť, co učí víra, jestliže neučí účinné lásce k bližnímu?! A co jiného je cílem věrouky než činit to, co víra učí? Pouhá znalost nauky a přemítání o ní není k ničemu. Jedině konat to, co víra učí, má smysl. Z toho vyplývá, že duchovní církev se stává církví, jestliže její činnost je založena na účinné lásce k bližnímu – účinná láska k bližnímu je totiž podstatou pravé nauky víry. Stejně tak platí, že člen církve se sám stává církví, pakliže jedná z účinné lásky k bližnímu.
Podobné je to s přikázáními – je nejenom potřeba, aby je člověk znal, ale hlavně, aby podle nich žil. A jestliže to člověk činí, má ve svém nitru království Boží, protože království Boží spočívá výhradně ve vzájemné lásce, jež vede ke štěstí.
III. Lidé, kteří oddělují víru od účinné lásky k bližnímu a jsou přesvědčeni, že spása závisí jenom na víře a nesouvisí s projevovanou láskou k bližnímu, jsou jako Kain, který zavraždil svého bratra Ábela, to jest účinnou lásku k bližnímu. Takoví lidé jsou jako ptáci, kteří postávají kolem mrtvoly, protože víra bez lásky je jako pták a člověk, jenž nemá účinnou lásku k bližnímu, je jako mrtvola. Tito lidé si vytvářejí falešné svědomí, takže věří, že mohou žít jako ďábli, nenávidět své bližní a škodit jim, celý život páchat cizoložství, a přesto budou spaseni. Co může být člověku příjemnější, než slyšet a být přesvědčen, že může být spasen, i když žije jako divoké zvíře? Dokonce i nekřesťané vnímají, že to není pravda. Mnozí si křesťanskou nauku oškliví, když vidí, jak křesťané žijí. Jaká je skutečná kvalita této víry, je také patrné ze skutečnosti, že nikde jinde nežijí lidé takovým ohavným způsobem života jako v křesťanském světě.
